Novinky z USA a Anglie (Fen – Monuments to Absence, Blackbraid – Blackbraid II, 1476 – In Exile)
Anglické trio Fen existuje od roku 2006, novinka Monuments to Absence je už sedmé řadové album. Fen vždy trochu experimentovali a kombinovali progresivní black metal s post rockem i doom metalem, na nové desce ale výrazně přitvrdili. Zvukově nejblíže pak aktuálně mají k norským Enslaved v období desek In Times nebo E. Už během prvních dvou skladeb se spustí kytarová vichřice a nekompromisně rychlá bouře bicí soupravy. Fen znějí epicky, nespoutaně a black metalové kořeny opravdu nezapřou.
Kompozice skladeb je přímočará, chybí ale nějaké vrcholy nebo výraznější momenty. Od třetí skladby se sice objevují melodičtější kytarové linky, které ale rozbíjí pracně budovanou atmosféru předchozích skladeb a příliš nezapadají do hudebního výrazu kapely. Nejsilněji zní album ve chvílích, kdy se připojují melodické chorály, bohužel v mixu opatrně upozaděné. Od druhé poloviny alba se pak projevuje čím dál silněji celková inspirace Enslaved, až jsem se občas při poslechu přistihl u myšlenky „tuto skladbu Enslaved neznám..“. Nejde zde o plagiátorství, jen by určitě pomohl osobitější zvuk. Takto můžu album doporučit jen pokud si rádi poslechnete něco podobného tvorbě Agalloch, Enslaved nebo Der Weg Einer Freiheit.
Americký projekt Blackbraid si na nedostatek pozornosti rozhodně stěžovat nemůže. Za dva roky své existence stihl tento marketingový zázrak vydat dvě alba, a i bez podpory velkého labelu se dostal do povědomí black metalových fanoušků i médií. Hlavně americké publikum si projekt, za kterým stojí jediný člověk Sgah’gahsowáh, hodně oblíbilo.
Za velmi krátkou dobu přichází Blackbraid s druhým albem, o něco více dotaženým oproti předchůdci. Skladby stojí na základech melodického black metalu a sází zejména na líbivé melodie a celkový tlak produkce, která ve své intenzitě polevuje jen zřídkakdy. Tyto okamžiky s příjemným akustickým drnkáním a indiánskými flétnami přináší vítané uvolnění.
Blackbraid ví přesně, jak zahrát na struny, aby se nenáročný fanoušek melodického black metalu chytil, a i proto se mu daří prosadit něčím, co v žádném případě není novátorské ani objevné. Vzal starý osvědčený recept ze Skandinávie, pečlivě vybral jednotlivé složky a přípravě věnoval maximální péči. K tomu všemu si přičtěte působivý vizuál desky a fotky a úspěch se musí dostavit.
Projekt 1476 pro mě byl naprostou neznámou, k poslechu mě přivedl jen fakt, že nové album In Exile vydal německý label Prophecy, jejichž tituly mám v oblibě. Duo 1476 původem z nechvalně proslulého Salemu v Nové Anglii nabízí naprosto jedinečný mix atmosférického post metalu s folkovými vlivy. Album In Exile se příjemně poslouchá od první vteřiny a uhrane výpravnými melodiemi a rozmanitostí i lehkostí, s jakou je salemští prezentují. Hodně specifický je rozevlátý až punkrockový projev zpěváka, i to dělá kapelu na tomto poli jedinečným úkazem. Struktura skladeb je velmi vytříbená, plynulá a baví mnoha zvraty a aranžemi, které In Exile posouvají nad zavedená klišé všech žánrů, o něž se tvorba 1476 opírá. A navíc přijde skladba May Mountains Never Fall v punkovém rytmu, kde přitom In Exile neuhnou ani kousek ze svého epického výrazu a důstojnosti zvuku. Novinka In Exile je příjemným osvěžením a ideálním společníkem na léto!
Den v industriálním pekle (Borgne – Temps Morts)
Návrat melancholické magie (Miserere Luminis – Ordalie)
Masáž ostnatým drátem namočeným do asfaltu (Decoherence – System I)
About The Author
