Ani pád, ani vzlet (Borknagar – Fall)

• 76%
• Norsko
• Progressive black metal
• 2024
• Century Media
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Juraj Hordubal

Veteráni norské progresivně black metalové školy Borknagar jsou i po téměř třiceti letech na scéně pořád čilí a podle toho, jak zní aktuální nahrávka Fall, i ambiciózní.

Borknagar vždy stáli tak trochu ve stínu známějších jmen a přesto, že jejich tvorba byla velmi unikátní a snesla nejvyšší parametry, do bitev o nehynoucí slávu vyráželi až z druhé linie. Jejich diskografie čítající 12 desek je kvalitativně velmi vyrovnaná, přesto však některé z nich po letech vyčnívají nad ostatními. Hned debutní album z roku 1995 eponymní Borknagar je dnes považováno za kultovní a definovalo cestu, kterou budou norové kráčet dále ve své hudební pouti. Na přelomu milénia se jejich zvuk ještě blíže přiklonil k prog metalu a prostor dostalo více kláves i vokálů, které s příchodem zpěváka Vintersorga vyznívaly až muzikálově.

Vokalisté jsou pro mě ve tvorbě Borknagar klíčoví, každý z nich byl totiž hodně specifický. Na pozici vokalisty se postupně vystřídala známá jména – Garm (Ulver), Simen (Dimmu Borgir, Arcturus) a již zmiňovaný Vintersorg, doprovodné vokály od roku 1999 patří Lazaremu (Solefald). Klidně si umím představit Lazareho i jako hlavního vokalistu, hlavní prostor ale na novém albu dostal Simen. Jeho vokály jsou epické a zejména dvojhlasy s Lazarem jsou silnou stránkou skladeb. Horší to je s poměrně nevýrazným blackovým křikem, který zni hodně ploše a jde naproti méně náročným posluchačům, které by expresivnější krákání nejspíš odradilo. A to je zároveň i charakteristickým znakem Fall.

Přes nespornou skladatelskou i hráčskou kvalitu je nahrávka hodně nevýrazná, cítím z ní opatrnost a zároveň záměr oslovit širší metalové posluchačstvo. Měkčí zvuk osloví i příznivce heavy metalu a epickým vyzněním a texty se severskou tématikou pomrkávají k fanouškům viking metalu. Druhá skladba Nordic Anthem by bez problémů zapadla do soutěže Eurovision song. Borknagar zkrátka chtějí více fanoušků a nejspíš k nim cestu s albem Fall i našli. Aniž by zradili svůj osobitý rukopis nebo na pomyslné cestě své tvorby odbočili úplně mimo, vytváří hudební mix, který má potenciál uspět u širšího publika. Slabé skladby na Fall rozhodně nenajdete, ale bohužel ani ty výjimečné. Jde o vyvážený soubor skladeb, které kapelu nikam neposunuly, snad jen blíže směrem k širšímu publiku. Nepochybuji o tom, že přesně to kapela zamýšlela.