Labutí píseň bojovných Irů? (Primordial – How It Ends)

• 70 %
• Irsko
• Celtic/Epic/Black
• 2023
• Metal Blade Records
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Juraj Hordubal

Hrdí dublinští pohané Primordial vedení nepřehlédnutelnou figurou s charismatickým
hlasem Nemtheangou slaví letos třicáté druhé výročí existence. Jubileum orámovali vydáním desátého řadového alba pojmenovaného fatálně How It Ends.

Charakteristickým znakem Primordial je žánrová a skladatelská jedinečnost. Napříč světovou metalovou scénou je téměř nemožné najít podobně znějící těleso, snad jen s výjimkou jejich krajanů a následovníků Mael Mórdha. Zde to ale přičítám lokální propojenosti irské metalové scény.

Hudební výraz Primordial od počátku formoval obdiv k Bathory a Venom. Hlavní rozpoznávací znak kapely, Nemtheangův vokál, se Quorthonovým nespoutaným pohanským heavy metalovým hlasem jednoznačně inspiruje. Je v něm síla, vzdor, hrdost a truchlivost, znaky typické pro jejich tvorbu i jako celek.

Za vrchol jejich dosavadní tvorby pak považuji album To The Nameless Dead z roku 2007, které žádná z jejich dalších desek už nepřekonala. A nepodařilo se to ani tentokrát s How It Ends. Tehdy fungoval velmi mohutný a kompaktní zvukový blok, který se valil neúprosně vpřed. Aktuální zvuková stránka Primordial je sice charakterově stejná, ale výrazně méně mohutná a tvrdá. Zvukově se víc blíží k heavy metalu než doomu nebo blacku. Skladatelský rukopis zůstává, oproti předchozím albům ale také ubylo tesklivých a melancholických motivů, a více prostoru dostávají dravější riffy a aranže. Aktuální album proto zní více bojovně a odhodlaně, ale bohužel nemíří příliš do hloubky a nevyvolává emoce, kterými si Primordial získali své publikum.

Mezi nejpovedenější kousky na albu patří třeba We Shall Not Serve uhánějící naplno už od samého začátku. V jiných skladbách se ale bohužel trochu topíme v nánosu nekonečně dlouhých předeher. Kde jiné kapely své skladby končí nebo vrcholí, tam Irové většinou teprve zařadí pomyslnou rychlostní dvojku a někdy nás dokonce ukolébávají k hlubokému spánku.

Primordial přesto dokázali nahrát další důstojné album a nenarušili trvale vysokou úroveň diskografie. Kde však jsou ty loňské sněhy, kdy jsem točil To The Nameless Dead pořád dokola a nemohl se nabažit. Snad tímto albem ještě Primordial nekončí a příště se do poslouchačského nitra dovedou trefit lépe.