Dodekafonický black metal (Void Paradigm – Ultime pulsation | Demain brûle)

• Void Paradigm – Ultime pulsation | Demain brûle
• 89 %
• Francie
• prog / experimental black
• 2020
• Avantgarde Music
• Bandcamp

Void Paradigm popisují svoji hudbu jako dodekafonický black metal, čímž odkazují na začátek 20.století a vídeňského skladatele Arnolda Schönberga. Ten přišel s dodekafonií jako novým typem skladby, v níž jsou v tónových řadách zastoupené všechny tóny stupnice, aniž by se kterýkoli opakoval. Opakovat se může pouze celá řada. A zatímco dosavadní hudba se snažila o vytváření melodií a harmonie, dodekafonická hudba místo toho staví za sebe tyto dvanáctitónové řady.

Zní to, jakoby výsledkem měl být naprosto nestravitelný chaos. Když si ale pustíte např. Schoenbergův Klavírní koncert op. 42, uslyšíte něco ohromně přitažlivého, co doslova láká s každým dalším tónem. Hudba, jaká neustále překvapuje, ale přitom není kakofonická. Zároveň má v sobě spoustu energie a dramatu.

A přesně takto bych mohl popsat, samozřejmě s posunem do black metalu, i Void Paradigm. Jejich třetí deska Ultime pulsation | Demain brûle tvořená dvěma stejnojmennými skladbami patří bezesporu mezi progresivní, místy i experimentální nahrávky, zároveň je však chytlavá.

Střídá se na ní bezpočet poloh. Zběsilý disonantní black, jaký z Francie dobře známe, stylově nezařaditelné progresivní vyhrávky místy ubíhající k něčemu, co by šlo popsat jako stoner/sludge, blastbeaty, dokonce snad i pár klidných, skoro až jazzrockově laděných pasáží. To vše ale drží skvěle pohromadě a my si jien užíváme jízdu. Ladění desky pomáhá i vokál. Klasický blackový skřehot by ji táhl dolů, vokál Jonathana Théryho je však neutrálně laděný, hodil by se ke zmíněnému stoneru nebo sludgi. Nestrhává na sebe tolik pozornosti a zároveň desku nakopává.

Void Paradigm se povedl mistrovský kousek – Ultime pulsation | Demain brûle nadchne každého milovníka progresivně laděné načernalé hudby s přesahy do mnoha jiných žánrů, zároveň ale neodradí nikoho, kdo si nelibuje v příliš experimentálních úletech. Na desce se mění nálady, intenzita i tempo a opravdu se jen máloco opakuje (výjimky z pravidla se najdou). Nepřetržitý proud hudby vyvolává dojem neřízenosti, ve skutečnosti jde však o pečlivě promyšlený a v rámci metalu vytříbený počin.