Postrock je mrtvý, ať žije Mono (Mono – Pilgrimage of the Soul)

• (Mono – Pilgrimage of the Soul)
• 80 %
• Japonsko
• postrock
• 2021
• Pelagic Records
• Bandcamp

Postrock je na ústupu, žánroví velikáni ale pořád nehází flintu do žita. Spolu s Mono vydali v roce 2021 nová a velmi obstojná alba i Mogwai a Goodspeed You! Black Emperor. I v takto silné konkurenci Mono nejenom, že obstáli, ale vyšli z ní jako jasní vítězové. Pilgrimage of the Soul je silné a uhrančivé album, které důstojně doplňuje vyrovnanou diskografii.

Mono nemohli vybrat lepší úvodní skladbu než je Riptide. Určitě jedna z nejpřímočařejších a nejtvrdších, jaké kapela vytvořila. Celá stojí na rychlých bicích opakovaných v kulometných sériích pořád dokola a jednoduchém kytarovém motivu, který spolu s bicími tvoří páteř skladby. Celých pět minut přitom skladba nepolevuje a pořád dokáže vytvářet pocit tenze. Skladba dokonce stále vzdoruje mé dvoutýdenní snaze ji opakovanými poslechy zničit, jak to s oblibou dělávám. Výjimečná je také oduševnělá a zároveň svižná Imperfect Things, která taktéž vystupuje z typické tvorby Mono – pracuje se tu s trochu jinou atmosférou než jsme zvyklí, spíš trochu odlidštěnou než melancholickou.

Po těchto dvou skladbách se album stočí zpět k tomu, co už důvěrně známe – zamyšleným dojemným skladbám, které nás zaplavují nijak neskrývaným sentimentem. Co se však Mono musí nechat, tak byť je jejich dojímaní místy na hraně, nikdy neztratí noblesu a nezačnou se v něm utápět. Naopak, pokud jste ten typ, co nemá problém zírat hodinu na padající listí, skladby jako „To See a World“ nebo „Hold Infinity in the Palm of Your Hand“ vás zkrátka zase dostanou. I na jedenáctém albu postaveném na stále stejném modelu epicky gradujících dojímáků jak vystřižených z filmového plátna.

Pilgrimage of the Soul ukazuje japonskou čtveřici v plné síle. Byť se postrock dnes už na špici posluchačské obliby nedrží, obrovský talent a svébytný přístup, s jakým k tomuto žánru kapela přistupuje, udržuje hudbu Mono i v roce 2021 víc než živou.