Blackmetalový freestyle (Porenut – Výstup k svätej kunde)

• Porenut – Výstup k svätej kunde
• 85 %
• Slovensko
• avantgarde black
• 2025
• Bandcamp
• Recenzuje: Tomáš Kouřil

Porenut jsou nedoceněná kapela a bohužel ani aktuální nahrávka na tom nic moc nezměnila. Výstup k svätej kunde je v diskografii bezpochyby nejrozmáchlejší a nejnápaditější album, paradoxně se mu ale dostalo ještě menší pozornosti než albům předchozím. Českými ziny až na výjimky proplulo víceméně bez povšimnutí, FB stránku kapely útokem fanoušci také neberou, a tak to vypadá , že Porenut zkrátka zůstanou kapelou pro úzce profilované publikum, které se nebojí jejich blackmetalového freestylu. 

A o jakémže freestylu se tu bavíme? Předně, kunda je narozdíl od starších desek ještě víc nevyhraněná, střílící hodně (ne ale nekonečně) směry, od black metalu a jeho odrůd až někam ke crustu. Víc než o zvuku se ale bavíme o tom, jak jsou tracky poskladáné – nemají zkrátka klasický blackový formát, kdy se jede jeden, dva motivy pořád dokola, ale uhánějí svou cestou a pořád také zahýbají. Napůl jde o album rozevláté a nevázané, napůl, jak je u Porenut zvykem, hodně rychlé. Na místě se skoro nestojí, Porenut neustále někam hrnou, hážou nápady na všechny strany a než se nadějete, poslech je u konce. 

Vůbec přitom nejde o nestravitelnou věc, kterou je třeba nějak složitě rozplétat. Stejně jako jako u každé avantgardní muziky stačí přistoupit na hru, že nebudeme vědět, co se bude dít v dalších pěti vteřinách. I v rámci této hry ale existují daleko složitější kapely a pokud neposloucháte metal poprvé v životě, není problém do desky po dvou posleších naplno skočit. U třetího a čtvrtého už vše bez problémů šlape. Potrhlosti je na desce dost, ruku v ruce s ní je tu ale pořád dost blackové “zkázy” a temnoty, abychom si mohli zahrozit. Vítězem je pro mě v tomto směru pasáž začínající časem 1:11 v Chapter IV. Skladbě, která je na začátku jak jinak než potrhlá, ale přerodí se v něco úplně jiného, za co by se nemusela stydět ta nejvíc vážně se beroucí blacková kapela, kterou jen najdete.

Porenut jdou od začátku vlastní cestou s cílem najít svoji poetiku i svět a vykašlat se na nekonečná žánrová klišé. To se jim bezpochyby daří. Jen to neusnadňují ortodoxním (tedy skoro všem) fanouškům. Jak už jsem zmínil, velkopansky rozhazují skvělé nápady, ale hned jdou od nich, pořád umějí napsat skvělý blackový riff, ale totálně kašlou na to, aby z něho upletli mrazivý desetiminutový loop a prskali něco o Norsku. Z hlediska nadsázky byly předchozí desky i pro pravověrné fanoušky ještě rozdýchatelné, s aktuální nahrávkou už to ale jednoduše nejde. Na výstup, na který se Porenut vydali, se holt nedá jít než s humorem.