Pohlazení od Blut Aus Nord (Blut Aus Nord – Ethereal Horizons)

• Blut Aus Nord – Ethereal Horizons
• 90 %
• Francie
• atmospheric black
• 2025
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Tomáš Kouřil

Vzletná, éterická a zasněná. To nejsou slova, která si spojujeme s Blut Aus Nord. Přesně taková ale deska Ethereal Horizons je. Vyšla před pár dny a sklízí prakticky jen nadšené reakce. I přesto, že naprosto uhýbá od typické tvorby kapely. Tohle zkrátka nejsou BAN. Je to špatně?

Vindsval na šestnáctém (!) řadovém albu v určitém smyslu navazuje na Hallucinogen. Desku, která z velké části opustila disonantní psychedelicko-industriální zvuk, jaký kapelu vždycky definoval a přiklonila se k melodičtějšímu, ne tolik agresivnímu pojetí. To začalo probleskávat už na trojici alb 777, z nichž poslední 777 – Cosmosophy je spolu s Hallucinogenem nejrozvolněnějším albem diskografie. Obě si ale pořád zachovávají onen drásavý zvuk kytar a působí, jakoby BAN jen zpomalili, resp. na Hallulcinogen přidali rockový rytmus. Ethereal Horizons je ale úplně jinde.

Namísto strojové disharmonické brusky přichází s rychle uhánějícím atmosféricko-melodickým blackem. A mistrovským. Přemýšlím, kdy jsem naposledy slyšel tak silnou melodii, jakou má úvodní Shadows Breathe First. Skvěle vystavěná skladba jakoby v pár minutách obsáhla dějiny atmosferického blacku. Vyberme si, kterou kapelu s čistými vokály a melodickými skladbami nám připomíná, přesto jde pořád o svébytné dílo. Celé album a prakticky všechny skladby pak melodičnost a povznášející atmosféra protíná, album do nás ani na jednom místě nezačne týrat, naopak.

Pro mě osobně deska vrcholí skladbami Twins Suns Reverie, jednou z nejlepší ambientních meziher, jaké jsem na metalovém albu slyšel za poslední dobu, a závěrečnou The End Becomes Grace, epickou skladbou, kde se ve 12 minutách stihne ještě víc než v předchozích skladbách dohromady. Od blackového eposu, přes opět vynikající ambientní pasáž, až někam po Enslaved.

Některé reakce mluví o Ethereal Horizons jako avantgardním atmo blacku, s čímž nesouhlasím – vzhledem k tomu, že se píše rok 2025 a hlavně vzhledem k tomu, co mají BAN za sebou. Jde spíš až o trochu konzervativní, nebo minimálně velice snadno čitelný atmoblack, ze kterého čisté vokály a ambientní vsuvky z alba nedělají nic avantgardního. Paralelu naopak vidím k albu Black Medium Current od DHG. Ne stylem, ale v tom, že Vicotnik stejně jako Vindsval přišli s deskou, která se vydává novým směrem, přitom odkazuje na vlastní tvorbu i na spoustu jiného z historie black metalu. U BAN je ono odpoutání se od vlastní tvorby mnohem výraznější, skalní fans tak budou nejspíš trpět jinak než chtěli. I přesto jde ale výjimečný počin, který si nadšené reakce od širokého publika zaslouží.