Inventura v Trůnním Sále (diskografie Wolves in the Throne Room)

Tomáš a Juraj nezávisle na sobě hodnotí diskografii Wolves In the Throne Room…

Tomáš: Wolves In The Throne Room jsou jedna z nejúspěšnějších blackových kapel vzniklých po roce 2000. Vlci odhodili pro žánr tolik typický nihilismus a vyhrocené protikřesťanské postoje a nahradili jej přírodním mysticismem a razantním ekologicko-společenským apelem. V nultých letech to působilo jako zjevení, kolem kapely vznikl obrovský hype, a WITTR si velmi rychle získali přízeň širokého publika i mimo blackovou scénu. Ortodoxní blackmetalisté je pak skrz vzývání hlubokých lesů a atmosférickou hudbu přijali také, a radikální ekologii jednoduše odignorovali.
Spolu s tím se také o WITTR celou dobu mluví jako o kapele, která do žánru přinesla postupy ze shoegaze a jiných žánrů, a která black metal výrazně posunula. Přitom se jim kromě jednoho ambientního zakopnutí vždy dostávalo takřka bezvýhradně pozitivního přijetí. Pojďme proto rozhrnout sníh napadaný za ty roky do Trůnního sálu a podívejme se, co je pod ním.

Juraj: Wolves In the Throne Room je jeden z nejlepších názvů pro black metalovou kapelu použitých za posledních 20 let. Už ve chvíli, kdy vidíte, že kapela s tímto názvem vydává desku, máte nutkání zjistit o co jde – jestli je jejich hudba  stejně tajuplná a nasáklá atmosférou jako její jméno.

  • Diadem of 12 Stars
  • 2006
  • Vendlus Records
  • Bandcamp

Juraj (70 %): Přestože byli WITTR době vydání debutu kapelou naprosto neznámou, okamžitě si získali pozornost posluchačů i médií po celém světě. Což je naprosto fenomenální úspěch, protože se bavíme o roce vydání, kdy v podobném žánru vydává Negura Bunget svůj opus magnum Om, ukrajinští Drudkh dosud nejsilnější dílo Blood in Our Wells, krajané Agalloch pak očekáváné album Ashes of the Grain a nesmrtelní Enslaved bombastický Ruun. I přesto Diadém a jeho 12 hvězd zazářilo, a Wolves se podařilo se svým atmosférickým black metalem zaujmout. Album je tvořeno čtyřmi velmi dlouhými skladbami, z nichž žádná netrvá méně než 12 minut. Mají tak možnost velkoryse budovat pochmurnou atmosféru chladných lesů Kaskádského pohoří, které je hlavním inspiračním zdrojem ústřední dvojice vlčích bratrů Nathana a Aarona Weaverových.

Tomáš (80 %): Kombinace atmosferičnosti a blackové nekompromisnosti je tu takřka dokonalá. Oproti pozdějším deskám se šetří s všelijakým ozvláštňováním a mezihrami, proto může Diadém působit syrově, při bližším ohledání je ale i po letech pohlcující. Síla kapely pro mě leží v tom, jak dokáže atmosféru vykouzlit kytarami, až na druhém místě, jak to umí klávesami a různými nasamplovanými vycpávkami. Diadém je syrové, jen minimálně ozdobami vyfutrované album, které ani po letech neztrácí na kouzlu.

  • Two Hunters
  • 2007
  • Southern Lord Recordings
  • Bandcamp

Juraj (90 %): V hudební branži se říká, že až druhá deska ukáže, zda má kapela opravdu tvůrčí potenciál a zda v případě debutu nešlo jen o náhodné zahoření nebo o léty nastřádaný materiál po jehož vydání dojde k vyčerpání inspirace a motivace autorů. Tyto obavy rozmetali WitTR během první minuty svého eposu Two Hunters (2007), který již vydává kultovní americký label Southern Lord. Od počátečních tónů je jasné, že kapela pracovala na atmosféře a je patrný i post rockový vliv v táhlých a uhrančivých pasážích, které zní jako soundtrack k východu slunce v opuštěných lesích. Black metalový základ je stále velmi syrový, ale skvěle namixovaný a nemáte při poslechu pocit nějakého nepohodlí. Naopak kytary hrají hymnické až hypnotické riffy, které od black metalu chcete. S touto deskou si mě vlci získali navždy a řadím ji na vrchol jejich diskografie.

Tomáš (80 %): Vlci poprvé přišli s tváří, která je pro ně typická. Blackové kytary dostaly parťáka v podobě dlouhých klidových pasáží. Poprvé je tu také z hlediska kytarovýc postupů slyšet vliv shoegaze – melodika vtisklá do blackového podkladu. Se vším se narozdíl od podobného, ale moc rozmáchlého Celestial Lineage zachází uvážlivě a minimalisticky. Deska si tak udrží specifické kouzlo až do úplného konce. Two Hunters spolu s debutem tvoří jádro tvorby WITTR

  • Black Cascade
  • 2009
  • Southern Lord Recordings
  • Bandcamp

Juraj (80 %): V pořadí třetím albem Black Cascade potvrzují WitTR konzistentnost svého hudebního výrazu i kvalitu a osobité pojetí atmosférického black metalu. Ačkoliv jsou skladby stále délkou stopáže přes 10 minut, jejich struktura a změny tempa odmítají pocit jednotvárnosti nebo monotónnosti. Proti předchozímu Two Hunters výrazně ubývá ženských vokálů a snových pasáží a všechny kompozice jsou v rychlejším tempu a znějí více syrově. Změn doznalo i logo, a namísto původní „hromady klestí“, kterou nelze přečíst ani okem kovaného fanouška Darkthrone, zde Wolves zdobí logo od Christopha Szpajdela (Emperor, Borknagar…), které působí o poznání civilněji. V tomto období jsem měl možnost navštívit koncert Wolves v pražském klubu 007, kam dorazilo cca 60 lidí a byl to hodně dřevní zážitek. Už tehdy kapela začala masivně jezdit tour nejen v USA, ale i po starém kontinentu a bylo jasné, že o nich ještě uslyšíme.

Tomáš (60 %): Black Cascade je zvláštním bodem v diskografii, protože příliš nijak nenavazuje na žádné z předchozích alb. Skoro jakoby WITTR skočili do stroje času a přenesli se ještě deset let před Diadem of 12 Stars. Syrové, přímočaré a zvukově docela primitivní album bylo v roce 2009 políčkem všem, kteří si libovali ve zvukomalebnosti a atmosféře Two Hunters. Je možné, že spousta lidí, co o black metal nikdy nezavadila a k WITTR se dostala přes eko-hype, doma seděla a plakala nad zlámaným chvojím. Black Cascade je totiž ryzí blackmetalové album, které postrádá jednak ozvláštnění alba druhého a navíc i nápady a sílu debutu.

  • Celestial Lineage
  • 2011
  • Southern Lord Recordings
  • Bandcamp

Juraj (60 %): Po dvouleté přestávce, kdy však kapela nezahálela a kromě koncertování vydala i EP Malevolent Grain a záznam koncertu z Roadburn festivalu, přichází čtvrtá dlouhohrající deska s tajemným názvem Celestial Lineage. Materiál je opět více atmosférický, ale poprvé se setkávám s pocitem hudební vaty a ona dříve žádoucí konzistentnost se mění na plytkost a sebe vykrádání. Oproti starším deskám zde chybí vysloveně silné momenty a je to poprvé, kdy mě Vlci v trůním sále zklamali, resp. nesplnili má vysoká očekávání.

Tomáš (70 %): Nejpestřejší album WITTR. Z hlediska kytarových riffů, dokonce sem tam i nějakého sóla, i z hlediska atmosféry. Obrovsky silná první půle patří k tomu nejlepšímu, co WITTR nahráli. Bohužel, po Subterranean Initiation už deska upadá do průměru, ve kterém kapelu dohnala přiliš velikášská snaha vytvořit co nejvíc pohlcující atmosféry. I ty všechny ty intermezza se musí naplnit obsahem, o dlouhatánských kytarových pasáží nemluvě. Jinak to celé usne v trochu prázdném bzučení… Když však přimhouříme oči, máme před sebou nejprogresivnější album, na kterém je nejvíce vidět onen vliv jiných žánrů…

Juraj (30 %): Pokaždé, když black metalová kapela vydá ambientní album, musí být po zásluze potrestána. A ani WITTR toho nebyli ušetřeni. V roce 2014 po třech letech od Celestial Lineage vydávají svoje první ryze ambientní album Celestite, které nebyl přijat fanoušky ani kritikou a budiž zapomenuto. Já se k němu určitě vracet nechci. Pokud potřebujete podkres pro masáž nebo relaxační koupel po náročném dni, Celestite si pusťte, pro jiné příležitosti se však nehodí. Pryč s tím.

Tomáš (30 %): O Celestite jsem tehdy napsal, že zní, jako by Petr Jančařík natáčel Magion na Hradbách Samoty. Dnes bych na tom nic nezměnil. Pár dobrých nápadů utopených ve vyčpělé syntezátorové vatě.

  • Thrice Woven
  • 2014
  • Artemisia Records
  • Bandcamp

Juraj (60 %): Na několik let jsem Wolves přestal sledovat, a proto mi v době vydání unikla i deska Thrice Woven z roku 2017. K ní jsem se vrátil až 4 roky po jejím vydání, a tudíž i ovlivněn dojmy z aktuální tvorby. WitTR se vrátili k black metalu a svému zvuku, pro který je typický syrový i když tentokrát méně bzučivý zvuk kytar a bakelitově znějící bicí v kontrastu s klávesovými plochami. Zde se poprvé objevují i folkové vlivy a tempo nahrávky často zpomaluje a působí až meditativně. Zpětně si uvědomuji, že šlo nejspíš o můstek k tomu, co mělo přijít, a co kapela a její fanoušci potřebovali. Totiž změnu a další vývoj tvorby.

Tomáš (70 %): Riff, který zní od třetiny úvodní skladby, je tím nejagresivnějším, který Wolves vytvořili. Zároveň také jedním z nejlepších. Intenzivní moment, který ale zároveň zatahuje ruční brzdu v jakémkoli vývoji kapely. Čirý black metal devadesátých let, žádné postblackové shoegaze. Ano, následuje krásná pasáž s ženským vokálem, ale ani ta nezmění tvář WITTR, která je odteď z 90 % čistě blackmetalová. Skladba Angrboda jakoby vypadla z roku 1993.

  • Primordial Arcana
  • 2021
  • Relapse Records / Century Media
  • Bandcamp

Juraj (92 %): V půlce roku 2021 ohlásila kapela vydání nového alba Primordial Arcana u velikánů Century Media a Relapse records. Vzhledem k jejich posledním (z mého pohledu nepříliš povedeným) nahrávkám mi to přišlo zvláštní, ale o to zvědavější jsem byl a pustil si ochutnávky v podobě singlů Mountain Magick, Primal Chasm a Spirit of Lightning. Okamžitě jsem byl ohromený produkcí a kompozicemi nových skladeb. Pořád to jsou Wolves, ale znějí o několik řádů lépe. Poprvé v historii si kapela vše nahrála i produkovala sama ve svém domácím studiu a rozhodovala o všech aspektech tvorby. Každý úder činelů nebo bubínku zní velmi promyšleně, každá vyhrávka má svůj prostor a zvuk. Skladby jsou průměrně pouze pět minut dlouhé a nutí vás je pouštět znovu, protože se nemůžete nabažit. Každý sampl má velmi specifický efekt a výsledek zní majestátně a jedinečně. Album Primordial Arcana mělo logicky i nejmasivnější propagaci a kapelu posunulo na vrchol současné black metalové scény.

Wolves In the Throne Room mají za sebou téměř 20 let existence a už nyní je jasné, že se zapsali nesmazatelně do historie black metalu, aniž by se uchýlili k žánrovým klišé nebo se komerčně zaprodali. Jejich rukopis je velmi unikátní a atmosféra jedinečná a své krásné jméno nesporně nesou právem.

Tomáš (85 %): Album, které se od ostatních odlišuje masivní produkcí, jakou doposud žádné jiné nemělo. Z autorského hlediska je Primordial Arcana taktéž na předních příčkách – v zásadě jde o vyvrcholení tvorby. Zároveň tu ale není ani potuchy po jakémkoli vývoji. Kormidlo otočené na předchozím albu směrem do minulosti tady drží směr.

Co se stalo s WITTR, hybateli blackmetalové scény, že v roce 2021 přichází sice ne s černobílou, ale přesto žánrově pevně usazenou hudbou, jaká z mezí dnešního black metalu nijak zásadně nevybočuje? Vůbec nic, spíš je jen na čase přehodnotit všechna tvrzení o postblackové kapele čerpající z shoegazu, které jsme se během šestnácti let, co uplynuly od první desky, všichni dopouštěli.

WITTR jsou zcela oprávněně jedním z vedoucích uskupení současné blackové scény. Zároveň ale od začátku šlo o v zásadě konzervativní kapelu pracující s vnějšími vlivy jen velice opatrně a poskrovnu. Kapelu, kolem které zástupy recenzentů vytvořili auru něčeho revolučního. Což prostě není pravda. WITTR navázali na devadesátá léta, pokračovali v jejich atmosféře, vyvětrali všechen jejich zatuchlý středověký feeling a nahradili jej neutrálnější přírodní mystikou. Žánr ale nijak zásadně nezměnili, spíš jej jen plynule posunuli do 21. století.

Wolves In the Throne Room vystoupí 22.10. v pražském klubu Futurum.


Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře