“Black metal se musel proměnit, aby přežil.” (Dødheimsgard – rozhovor)

Autor: Tomáš Kouřil

Na novince norských blackových avantgardistů Dødheimsgard se metalová komunita pozoruhodně shodla. Byť se od starších desek poměrně dost liší, sklízí Black Medium Current jen nadšené reakce. Ani ta naše nebyla jiná. Co vedlo k tomu, že se DHG rozhodli natočit právě takové album, vysvětluje v zaslaných odpovědích Vicotnik.

Black Medium Current je oproti starším albům méně agresivní, víc atmosferické, přemýšlivé, až zasněné…odráží to nějakým způsobem i vaše aktuální rozpoložení v životě?

Ano, nejspíš odráží. V téhle fázi, 33 let od toho, co jsem začal s tvorbou pro tento žánr, jsem se chtěl zastavit a všechno vstřebat. A u takhle velké introspekce se v rámci minulosti i přítomnosti dá čekat, že s ní bude svázané hodně emocí.

Přenos emocí je důležitý – jde o fenomenologicky významné reakce subjektu na zásadní události, schopné vyvolat výrazné změny v myšlenkových vzorcích a chování. Aby to bylo zajímavé, chtěl jsem, aby ona hmatatelná nálada byla víc než jen vyprávění. Chtěl jsem druh zvuku přiblížit dotyčným náladám a proměnit tak obsah z pouhé hudby na zážitek samotný. Samozřejmě, když jsem v hudbě piloval určité nálady, chtěl jsem, abyste se s nimi spojili a to spustilo vaši vnitřní fenomenologii. Má jít o pokus zachytit a studovat příliv a odliv našich předchozích tajných životů.

Album také provází po všem, co black metal skýtá, od syrovějších pasáží, přes po pompézní atmosférické části až po ty klidovější s pianem…některé party zní i rockově. Vznikly některé části desky spontánně při nahrávání? Nebo je vše plán už od začátku?

Vše bylo důkladně plánováno po celou dobu před zamluvením studia. Ale jak jsem zmiňoval, hodně těch motivů jsem vytvořil za pochodu. Připadalo mi, že když jsem se na tvorbu motivů příliš soustředil, často to bylo na úkor chemie a emocí, a zbyly jen noty a takty. Někdy tvoříte hudbu představováním si ostatních, jak ji poslouchají. Chtěl jsem se veškeré této prázdné vnější motivace zbavit a místo pilování něčeho, s čím jsem úplně nesouzněl, jsem chtěl začít s co nejmenším filtrem a rozptýlením, jak to jen šlo.

Pomohlo opakované zkoušení na domácí sestavě bez předchozí přípravy. (Tuhle metodu jsem posunul ještě při práci na albu DMH (Doedsmaghird), které má následovat po novince DHG a svým způsobem ho zrcadlit. Nejdřív to bylo frustrující, protože z toho nic nevzešlo. Session střídala session, proběhlo jich 10, 15, 20, 30 a pořád nic. Ale během těchto sessions jsem dostal mentální obraz toho, kam chci směřovat, a taky jsem si uvědomil, že jsem udělal tuny muziky která nebyla to, co jsem hledal. Během tohoto procesu, kdy jsem dělal špatný druh hudby, jsem neúmyslně přišel na to, co nedělat, a krok za krokem se pak dostával blíž a blíž tomu, upevnit představu v mé hlavě. Jakmile jsem přišel na to, co, jak na to, šlo už jen o to, sledovat cíl.

V tomto směru je fascinující, jak do sebe všechny odlišné tváře alba skvěle zapadají, jak se prolíná jedno s druhým…to byla určitě velká výzva z hlediska masteringu. Jak vůbec dlouho trval mastering ve srovnání se samotným nahráváním?

Mastering proběhl v Athénách. Myslím, že Xaris z Feedback Studia plánoval, co je třeba udělat v předstihu – promyslel, jak album přibarvit ještě předtím než na něm začal pracovat. Pamatuju si, že můj dobrý kamarád Pavlos mi poslal video na messengeru, kde byl on a Xaris, jak sedí ve studiu a poslouchají mix. Napsal jsem mu něco ve smyslu, “takže jste začali s masteringem?” A on odpověděl, “ne, právě o masteringu diskutujeme”. Takže jsem díky těmto dvěma měl ohledně toho opravdu dobrý pocit. Aby spolu všechny tváře (když použiju tvou analogii) fungovaly, muselo všechno fungovat už od momentu skládání, nahrávání, mixování a nakonec masterování. Každá fáze má svůj specifický úkol, ale žádná z nich nedokáže vyléčit, pokud se v prvotních fázích děje z hlediska zvuku něco hodně špatného. Cítil jsem, že potřebuju několik konstant, které budou fungovat jako kotvy, a potom jsem na nich všechno vystavil.

Jednou z věcí, které mě překvapily, je čistý a učesaný, decentní zvuk. Určitě o hodně jemnější než na Umbra Omega. Předpokládám, že toto bylo jasné od začátku, mít méně agresivní zvuk?

Protože tohle album tak nějak žije v mysli, chtěl jsem aby bylo ze skoro nehmotného vlákna. Nechtěl jsem, aby sound posluchači dával jednu facku za druhou, ale raději pomalu prosakoval pod kůži a odtud do mysli. A tady je třeba říct mnohem víc než jen ano, plánováno od začátku. Dělal jsem pro toto album před-produkci a i když v ní zněly skladby po stránce zvuku mizerně, měly pořád sílu předat ten záměr.

Ještě navážu na druhou otázku. Black Medium Current mi připadá jako určité bilancující album, jako byste se ohlíželi za celou vaší historií i za historií žánru. Nic nerecykluje, ale připomíná všechny skvělé věci, které byly a přináší hodně nového. Mám pravdu nebo jsem úplně vedle?

Máš pravdu. (Miluju, když se záměr interpretuje správně. Speciálně záměr tak abstraktní jako tento). Pohybuju se ve vzpomínkách přes pole prostoru a času, ne ale jen v hudebním slova smyslu, ale i ohledně míst a lidí, a přidávám metafyzický substrát myšlenek, emocí, víry, snů a ambicí. Nesnažím se tak vytvořit něco, co bude znít nostalgicky, ale chci prohnat nostalgickou emoci skrz čočku současnosti. Ne ale ve stylu “takhle to bylo”, ale spíš nechat promluvit zkušenost srdce a mysli, a propojit jeden prostor s druhým. Jde o princip proměnlivé přítomnosti založený na propojujících se vztazích.

Když mluvíme o historii, je nějaké období, na které vzpomínáš raději než na ostatní? ve smyslu black metalové scény obecně.

Ne, je to všechno propojené. Pokud jde o mě, jde o stále pokračující příběh. Samozřejmě uznávám, že začátky blacku mají se současnou scénou kromě historie a hudebních parametrů jen málo společného. Ale bylo jasné, že to skončí takhle. Dnes je black metal částí širší metalové komunity, jde o svého druhu soběstačného tvora. A i kdyby všichni zítra v poledne black metal hrát přestali, budeme mít celá desetiletí stojící za re-edice. Vedle toho vyskakují nové žánry inspirované blackem. Zatímco v minulosti závisel výhradně na pár lidech, kteří tuto uměleckou formu provozovali a tak ji drželi naživu.

Ale bez toho, že postupně dochází k proměnám, by nešlo fungovat. Black metal není výjimkou, jeho začátky se musely transformovat do něčeho jiného, a aby vůbec přežil jako životaschopný hudební žánr, bylo jeho nejlepší šancí být akceptovaný v rámci širší metalové/hudební komunity. Samozřejmě si můžeme představit jiné směry, kterým se mohl ubírat, ale žádná nevede sem.

Tato otázka se týká ved Buens Ende – v jiném rozhovoru jsi zmínil, že zrovna skládáte nový materiál, ale že je třeba se nejdřív vrátit k tomu, co jste v roce 1995 opustili, a oživit si všechno, kvůli čemu jste tehdy skládali hudbu. Co všechno pro tebe tehdy bylo jinak a co se snažíš přenést i do dneška? Jde o náladu, techniku hraní nebo o něco úplně jiného? A můžeme se tedy brzy těšit na nové album Ved Buens Ende?

Myslím, že je to o tom najít správný druh motivace. Ved Buens Ende vznikli předtím, než byl každý prohlášen za hudebního génia a předtím než se začal termín “mistrovské dílo” tak nadužívat, až byl všude jako pohlavní choroba. Tehdy bylo jedinou zájmem dělat hudbu. Všechno, co bylo nadbytečné, jsme zkrátka nechali na prahu zkušebny.

Když o tom mluvíme, nechci znovu udělat Written in Waters, co jsem se snažil naznačit bylo, že chci udělat album, které bude působit jako přirozený následovník Written in Waters. Je jednoduché jen tak poskládat něco dohromady a plácnout na obal staré logo, že? Větší výzva dát to logo na ten správný druh obsahu.

Doufejme, že se na nové album těšit můžete, možná 2025 bude ten správný čas. Přesně 30 let od debutu.