Hudba z trůnu norské avantgardy (Dødheimsgard – Black Medium Current)

• 90 %
• Norsko
• Avantgarde / black metal
• 2023
• Peaceville Records
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Juraj Hordubal

V panteonu norských black metalových božstev patří Dødheimsgard výsadní postavení
jedné z nejpodivnějších kapel, které v devadesátých létech vznikly. Ze syrového a pravověrného black metalu, jímž se uvedli na scénu v roce 1995, se postupně propracovali do žánru charismatické a jedinečné black metalové avantgardy. To potvrzuje i aktuální album pojmenované Black Medium Current vydané letos v dubnu.

Dødheimsgard servírují desky v intervalu 8 let, o to vyšší pak bývají i očekávání. Novinka Black Medium Current je ale víc než naplňuje, a kromě vesmírného obalu evokujícího Pink Floyd nabízí také vydatnou porci sedmdesáti minut avantgardního black metalu.

Hned na začátku musím ocenit celkovou produkci a zvuk nahrávky. Jeho podobu má na svědomí ústřední postava a mozek kapely Yusaf Parvez alias Vicotnik. Prostor dostávají všechny zvukové složky, ale ne na úkor atmosféry, která se v pomalejších skladbách dá opravdu krájet a naplno vtahuje do hlubin vlastního temného vesmíru. Už od prvního riffu dokáže Vicotnik posluchače uvést ihned do děje, a přestože první skladba zní zpočátku konvenčně, je i nesmírně přitažlivá a udrží vás u sebe do chvíle než se zlomí v pomalou tesklivou kompozici a odhalí, že v dalších skladbách se toho bude dít víc, než si zpočátku umíte představit.

DHG mistrně kombinují v jednotlivých skladbách kosmické ruchy a klávesové plochy podobné Arcturus, polámané kytarové riffy podobné Virus, black metalové sypačky, hravé progresivní rockové pasáže, jazzové vyhrávky, pompézní fanfáry a syntezátory, elektroniku i tklivé komorní tóny piána. Navzdory zdánlivé nesourodosti to v podání Dødheimsgard však pořád dává smysl a posluchačsky baví. Není to avantgarda pro avantgardu, není to nesmyslná vize znuděných muzikantů. Celá nahrávka působí velmi autenticky a promyšleně s důrazem na to, aby v každé skladbě byl aspoň jeden hitový moment. Tím je aktuální album pro mě daleko snáze stravitelné než předchozí A Umbra Omega a i přesto, že jsem ho pustil opravdu mockrát, stále nemám pocit, že bych měl dost. Naopak si začínám užívat dříve skryté momenty, které délka skladeb okolo osmi a více minut zpočátku ukrývala.

Největším rozdílem oproti dosavadní tvorbě je extrémně silná a pohlcující atmosféra celé desky a její kouzlo. Abyste toto opravdu prožili, doporučuji poslouchat Black Medium Current jako celek, ne přeskakovat skladby. Dødheimsgard se vydáním Black Medium Current definitivně usadili na trůnu norské avantgardy a nabízí jedinečnou nahrávku, kterou byste si měli poslechnout. Možná že nic lepšího letos už
neuslyšíte.