Igorrr je zpět, amen (Igorrr – Amen)

• Igorrr – Amen
• 89 %
• Francie
• breakcore / baroque / metal
• 2025
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Tomáš Kouřil

Vzpomínám, jak jsem Igorra viděl poprvé naživo. V jakémsi zaplivaném pražském klubu, v době, kdy byly venku jen první dva demáče Poison Soluble a Moisissure. Na place se svíjelo dohromady možná dvacet lidí, nikdo z nich nechápal, co se děje, všichni se ale náramně bavili. Směsí breakcoru, black metalu, grindcoru a barokních nástrojů tvořících zvukový mindfuck, u kterého nevíte, co se bude dít další vteřinu. Pohromadě ho drží chytlavé melodie a riffy, často potrhlé, někdy emotivní a naléhavé. Album Nostril pak v tomto směru představuje dodnes nepřekonaný vrchol. 

Igorra, který vzešel z hlubin breakcorového šílenství, si rychle všimla metalová komunita. Díky tomu se přiklonil ke kytarovému zvuku na úkor elektroniky, tím se ale částečně ztratilo, co jej dělalo jedinečným. Bezprostřednost a nakažlivá hravost. Igorrr je snad jediný breakcorový producent, u jehož tracků můžete křepčit do zemdlení a zároveň si je můžete a hlavně chcete zapískat. Příklon k metalu znamenal konzervativnější přístup a v měřítkách dřívějšího LSD masomlýnku i trochu nudu.

A jak si v tomto směru vede album Amen? Startovní pozici má samozřejmě ztíženou i o to, že od doby prvních nahrávek uplynulo už dvacet let a moment překvapení vyvanul. Přesto se mu povedlo, co jsem popravdě už nečekal, že se někdy zadaří. Přinést zpátky drajv, jaký býval za starých časů. Po dlouhé době zase husí kůže a chuť křepčit. Igorrr je zpátky!

Stále je tu velká spousta metalu, kytary jsou ale “rozsekané” a prodchnuté dalšími prvky tak, jak jsme to vždycky chtěli. Zároveň je tu patrný velký skladatelský skok – vrátily se alespoň částečně nějaké crazy prvky, ale všechno to najednou působí mnohem vyzráleji. Anarchista došel do středního věku a dobře ví, co chce. Metal stále funguje jako nosná část, je ale neustále dekonstruován, przněn a ničen. Ne už pubertálně a potrhle, ale promyšleně, s velkým stylem a někdy až filigránsky. 

A jako vždy, jsou to i ty nejmenší věci, co přináší mrazení v zádech. Do breakcorového běsnění tracku ADHD nastoupí prostá melodie zahraná na flétnu. Není možné, aby se v tento moment váš nervový systém nezresetoval do stavu absolutního štěstí. Ustřelené riffování ve skladbě Blastbeat Falafel nebo tklivá melodie Ancient Sun jsou vrcholy, nelze nezmínit i propracovanost tracku Limbo, který fantastickým způsobem pracuje s čistým vokálem a chórem.

Už úvodní nátěr Daemoni taky naplno ukazuje, že deska stojí i na opravdu našlapané produkci. Ještě než se vůbec propracujete ke zmíněným laskominám, vám ustřelí hlavu zvuk. 

Amen je skvělá deska, Igorrrův talent míchat všemožné zvukové běsnění tu opět roztáčí kolotoč, ze kterého se nechce slézt.