Kakofonií k dokonalosti (Abigor – Taphonomia Aeternitatis – Gesänge im Leichenlicht der Welt)

• 85 %
• Rakousko
• Black metal
• 2023
• World Terror Committee Productions
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Juraj Hordubal

Rakouské black metalové veterány Abigor jsem vždy s vydáním nové desky poslechl, nestrávil a navždy odložil. A tak to plynulo celých 20 let od prvního setkání s nimi. Tehdy na doporučení, které se u mě ale nesetkalo s úspěchem. S aktuální novinkou (v pořadí již 14. albem) Taphonomia Aeternitatis – Gesänge im Leichenlicht der Welt se to má ovšem jinak a já se na základě toho nejspíš vrátím i ke starším albům. Byla by totiž velká škoda, nechat se odradit prvotní nepřístupností, s jakou rakouské duo servíruje svou muziku.

Za chaotickou směsí zvuků paralyzující sluch, změtí riffů, nečekaných zlomů a rytmických kotrmelců schovali Abigor skvělé skladby a výjimečné a mistrovsky provedené momenty. Duo Peter Kubik a Thomas Tannenberger dokáže skvěle kombinovat nejrůznější polohy a nálady velmi osobitě a svébytně. Částečně pak lze jejich hudbu popsat jako mix majestátných hymen Emperor, syrovosti a zvrácenosti Mayhem, a chladu a odtažitosti Thorns. Nejedná se však jen o derivát nebo nesourodou směs inspirací. Taphonomia Aeternitatis – Gesänge im Leichenlicht der Welt je i přes počáteční posluchačskou nepohodu velmi osobité album, které takto popisuji jen pro snadnější přiblížení.

Démonické vokály jsou dílem Sileniuse známého zejména z domovských Summoning. Jeho vokální kreace pro mě byly velkým překvapením, ale do celkové tváře nahrávky dobře pasují. Pro někoho může být jeho vokál občas snad až příliš expresivní, ale taková je i celá aktuální podoba Abigor. V jednotlivých skladbách za sebou skládají skvělé přímočaré riffy, orientálně zabarvené vyhrávky, šílené kakofonie a hyper rychlé beaty, ukvílené schizofrenní brnkání, pomalá tempa a další paletu samplů a hlasů. V okamžiku, kdy už máte pocit, že vám chtějí rozmixovat mozek, se ale vše zastaví, zklidní a máte čas nabrat síly na další majestátní jízdu.
Po celý hrací čas alba se vždy něco děje, nikdy není nudné ani příliš repetitivní. Zatímco jiné kapely budují svou nepřístupnost a temný zvuk na disharmoniích a disonantních zvucích, Abigor trpělivě splétají nesmírně složitý vzorec svých skladeb jako pavučinu, jejíž krása se projeví až s odstupem a její dokonalost až v naprostých detailech, kterých si napoprvé nevšimnete. To vše dělají bez zbytečných velkých řečí okolo, bez pouťových rekvizit a směšných masek, jako se stalo trendem u jiných žánrových kolegů.

Díky Abigor jsem si po dlouhé době mohl užít skvělý pocit objevování neznámého a postupně si nepřístupnou nahrávku zamilovat. Jde o skvělou desku, představující to nejlepší, co black metal v roce 2024 nabízí.