The Vision Bleak – Weird Tales, Austere – Beneath the Threshold, Hamferð – Men Guðs hond er sterk
Matadoři německé gothic metalové scény The Vision Bleak své nové album strašidelných příběhů pojmenovali příznačně Weird Tales. Kapela sestávající ze dvou stálých členů funguje aktivně od roku 2001, od té doby nahrála 7 alb a získala si stabilní pozici díky vyrovnané kvalitě nahrávek. Dvojice muzikantů Konstanz a Schwadorf je známá také z kapel Empyrium, Deinonychus nebo Dornenreich.
The Vision Bleak sami sebe nazývají horror metalem, jedná se ale o gothic metal ve středním tempu s hodně podmanivými temnými samply, akustickými kytarami a charismatickým vokálem. O nějaké patetické romanci ale nemůže být řeč, The Vision Bleak se do kytar i bicích umí pořádně opřít, některé skladby na albu jsou velmi tvrdé a balancují na hranici melodického death metalu.
Album Weird Tales se vyznačuje tím, že je zkomponováno jako jedna skladba v délce přesahující 40 minut. Při pozorném poslechu ale jasně rozpoznáte jednotlivé přerody, album je i do jednotlivých stop rozděleno, což orientaci usnadňuje. Posluchačsky je Weird Tales víc než příjemné, s nadprůměrnou, i když trochu generickou produkcí. Doporučil bych všem fanouškům Moonspell, Krematory nebo Draconian a taky fanouškům pohádek bratří Grimmů.
Australské depresivní duo Mitchell Keepin a Tim Yatras (a.k.a. Desolate a Sorrow, což v češtině působí trochu úsměvně – dezolát a smutek…) tvořící pod názvem Austere, vydalo vloni po 13 letech desku navazující na svůj velmi úspěšný titul To Lay like Old Ashes z roku 2009.
Letos pak vydávají album další a je jasné, že od svých prvotin urazili dlouhou cestu a muzikantsky vyspěli. Především ubrali na hysterických vokálech, přidali melodický zpěv a kompozičně skladby učesali. Patrný je i vliv doomových a postrockových postupů. Vrstevnaté kytary mi připomínají nejstarší alba Katatonie nebo October Tide. Ale nezapomínají i na své kořeny a některé pasáže stále evokují původní duch kapely, totiž black metalové vichřice a řádně zmučený vokál. Skladby jsou melodicky i koncepčně dobře postavené a příjemně se poslouchají.
Dynamické pojetí nahrávky je naopak její slabší stránkou. monotónní proud riffů může splynout v jeden dlouhý táhlý blok a unavovat jednotvárností zejména po rytmické stránce. Ale pro některé fanoušky podobných kapel může být toto naopak kvitováno jako prostředek k důkladnému ponoření se do atmosféry alba. Austere albem Beneath the Threshold kormidlem dějin neotočí, ale udělají určitě radost všem melancholie chtivým posluchačům.
Faerské ostrovy s populací slabě přesahující 50000 obyvatel, což je podobně jako má Jihlava, vyprodukovaly ve světě metalových kapel už dvě známá jména. Tou služebně starší jsou heavy/pagan metaloví Týr a druhou Hamferð.
Šestičlenná sestava pojmenovala svou kapelu faerským výrazem pro zjevení mrtvého námořníka. Podobně zkroušený je pak i jejich hudební výraz a produkce. Sebevědomé kompozice ale i přes pomalejší tempo nenudí a zaujmou častými rytmickými změnami a nápaditostí, s jakou na sebe jednotlivé pasáže navazují. Navzdory doomovému výrazu i tempu umí Hamferð také přitlačit a překvapit blackovou sypačkou. Nejvýraznějším článkem je vokalista Jón Aldará (Barren Earth, Iotunn), jeho čisté a silné vokální linky tvoří opravdovou ozdobu všech skladeb. Aldarův projev působí epicky a stylizovaně, avšak bez známek patosu nebo zbytečného exhibicionismu. Barvou hlasu připomíná Einara Solberga z Leprous.
I když nejsem fanouškem doomových tryzen, k poslechu nového alba Hamferð jsem se rád vracel a dál v něm objevoval. Osobně bych si přál jen víc melodických vokálů a rychlejšího tempa, ale to je jen můj problém. Hamferð přichází spolu se silným labelem Metal Blade v zádech s výbornou deskou a jejich jméno bude zaslouženě rezonovat daleko za hranicemi malé, ale hrdé ostrovní země.
Hudba pro Zjevení tohoto věku (Metatron Omega – Isih)
Simon Heath (Atrium Carceri, Cryo Chamber): „Vždycky mě pohlcovalo vytváření světů.“
Radioaktivní spad a umělé vzpomínky (In Quantum – Memory 417)
About The Author
