Březnová dávka dark ambientu (False Mirror – Isomorphic Worlds, Abyss Tapes – Mavo, Idylls of the Last King – Everything Was Forever, Until It Was No More)
S False Mirror zkoumáme minulou budoucnost. Ocitáme se u projektu, ve kterém se tisíce lidí vydali v kryospánku vesmírnou lodí zkoumat daleký vesmír. Cosi se ale pokazilo a vy jste se probudili jindy a jinde než bylo v plánu. Pronikají k vám zvuky oceánu, není jasné, kde jste a hlavně, co je za rok. Nad nekonečností vesmíru se dá žasnout, stejně tak ale může být chladný, neosobní, až strašidelný. To vše se prolíná na albu Isomorphic Worlds.

Pod nenápadným zevnějškem skrývají Abyss Tapes bruselského projektu Mavo výživný materiál vymykající se kvalitou tomu, co v podobných žánrech běžně vychází. V prvé řadě jde o skvělou řemeslnou práci. Na darkambientní / dronový základ je položená celá řada ruchů a samplů prolínajících se jeden ve druhý výjimečně lehce a nenásilně. Nejsilnějším rysem nahrávky je ale nepolapitelná atmosféra. Nálada tu přechází od lehce zamračeného snění, po momenty, kdy do klidného pocitu vznášení se v prostoru probleskává něco znepokojivého. Jako byste v letmých okamžicích prozření, kdy vám ve skutečnosti začne vyprchávat medikace, začali tušit, že vás zavřeli na děsivé místo, kde vůbec nemáte co dělat.

Diskografii Idylls of the Last King se vyplatí projít si celou, Everything Was Forever, Until It Was No More mezi vším ale vyčnívá. Apokalyptický drone / dark ambient se synth prvky je mezi ostatními nahrávkami zdaleka nejvíc „heavy“. Inspirovaný je stejnojmennou knihou knihou Alexeie Yurchaka, která popisuje paradoxy života v SSSR od 60. do 80. letech a to, jak rozpadání socialistického snu vnímala poslední sovětská generace. I bez této reference je album nadprůměrně podařeným vystoupením ze zvukové komfortní zóny.