Blackmetalová tryzna za oběti totalit (Svardenvyrd – Scarred Lands)

• Svardenvyrd – Scarred Lands
• 80 % 
• Česká republika
• black / pagan
• 2021
• Bandcamp
• Facebook

Svardenvyrd se po dlouhých šestnácti letech vrací s novou deskou. A zatímco Obyčej slunovratu z roku 2005 oslavoval přírodu a pohanství, na nové nahrávce Scarred Lands kapela tuto tvář opouští a posouvá se úplně jinam. Patrné je to už z vizuálu – v aktualizovaném logu zmizely obrácené kříže a slunce zapadající za tmavým lesem vystřídala syrově působící malba zachmuřených ženských tváří. V těch se neodráží hrůza z fiktivních strašáků, jaké black metal obvykle oslavuje, ale mučivá tíha historie. Scarred Lands je věnované obětem nelidských režimů, rasového a politického teroru mezi lety 1925 a 1953 ve střední a východní Evropě. Svardenvyrd toto téma rozvíjí v textech, černobílých kresbách v bookletu a i na svém Facebooku, nevyžívají se však v laciném šokování explicitním zobrazováním násilí a tragické obrazy z doby, kdy Evropa drtila tyranie, líčí zdrženlivě a bez patosu. 

Odklon od přírodně-pohanského pojetí platí i v hudbě. Svardenvyrd stále hrají středně-tempý black, zmizela z něj ale flétna i cokoli dalšího, navozujícího pagan feeling, který lze na desce cítit spíše jen na pozadí nebo skoro vůbec. Pokud současná podoba hudby někam odkazuje, je to zčásti východní blacková scéna, narozdíl od ní se ale Svardenvyrd až tak neopírají o dlouhé repetitivní pasáže, ale spíš rozvíjí různé kytarové motivy volně přecházející jeden ve druhý. Kytary jsou atmosférické, plné melancholie, ne ale vyloženě agresivní. I přes všechnu tíživou náladu tak Scarred Lands posluchače nezamačkává do země zvukovým náporem, ale spíš jej vybízí k zastavení, pozornému poslechu a zároveň nabízí dostatek prostoru pro to, nechat se pohltit silou, která z něj čiší. Zároveň si nahrávka vyloženě říká o opakovaný poslech, v téměř hodinu trvajícím materiálu lze pokaždé objevit něco nového, jemný detail, drobnou vyhrávku. Pokud bych měl vybrat vrchol, byla by to asi skladba Forest Shelter nebo My Journey Ends Here, což je skutečně famózní završení, kde už se atmosféra opravdu dá krájet. 

V době, kdy stále přetrvává trend cpát do blacku co nejvíce ezoteriky, okultismu a filozofujícího čarodějnictví, a kdy proto tento žánr v současné době vypadá jako LSD večírek v indické restauraci, Svardenvyrd ukazují, že black lze naplnit obsahem, který je autentický. A že tak lze učinit nepateticky a bez velkohubých gest. Scared Lands je působivá tryzna vybízející k zamyšlení, a zároveň vydařený návrat kapely, která neusnula na pohanských vavřínech.