Soulož na trůnu z křesťanských lebek (Archgoat – Worship the Ethernal Darkness)

• Archgoat – Worship the Ethernal Darkness
• 80 % 
• Finsko
• black / death
• Debemur Morti Prod.
• 2021
• Bandcamp
• Facebook

Veškeré křesťanství končí, nebesa v plamenech, požehnáni světlem Lucifera uctívejte věčnou temnotu – jsou tu Archgoat s novou deskou.

Nedá se říct, že by tvorba kapely rostla do krásy, ostatně to ani není jejím cílem, určitě ale roste. Lord Angelslayer, Ritual Butcherer a Goat Aggressor, jak si finští heretici poeticky říkají, vyplodili už páté řadové album. A jde suverénně o jejich nejlepší nahrávku – k té další už bude muset být přibalený kozel, aby Worship the Eternal Darkness překonala. Archgoat tu svůj hyperblasfemický kolotoč dotáhli k dokonalosti a vyplivli čiré zlo, které je zároveň i obrovsky zběsilá jízda. Zatímco Whore of Bethlehem z roku 2006 je totálně zaprasená garážovka, Věčná temnota už je úplně jiná liga. Všechen bordel pohybující se volně na ose black-death-thrash-grind dostal pořádnou produkci, a protože kapela ani trochu nepolevila ve zběsilosti, jde o solidní bublající námrd. 

Celé je to zuřivé, utržené z řetězu a zvrácené, ale pozor, už na minulé desce The Luciferian Crown se kapela odklání od primitivního rubání do bicích a bezhlavého týrání kytar, a přichází s materiálem, který je sice pořád totální retro, ale zároveň čím dál promyšlenější a profesionálnější. Pokud se o tom uprostřed toho bordelu dá vůbec mluvit, tak na novince je velký kus řemeslného umu a slušná řádka chytlavých riffů. Skutečně – Archgoat už se nás nesnaží týrat mlácením farářovou kloubní protézou do zábradlí, ale tu a tam hrají i něco jako hudbu. Hudbu z pekla, hudbu co neviděla žádný nástroj, co vznikl po roce 1985, hudbu, kterou podbarvuje ženské sténání, a hudbu, která má na mým osobním nesvatometru tutovou desítku.

Archgoat se dílo podařilo – deska funguje jako lapač snů z vagín mrtvých jeptišek, po jejím poslechu už vás nic netrápí a můžete vesele plout světem. Na jednu satanskou kapelu to není málo.