S Vilíkem za hranice black metalu (Lammoth – Onward)

• Lammoth – Onward
• 80 %
• USA
• blackgaze / electronic / synth
• 2026
• Bandcamp
• Recenzuje: Tomáš Kouřil

V black metalu neexistuje opotřebovanější téma než Tolkien, blackgazeový projekt Lammoth jej ale přesto dokázal pojmout jinak než ostatní a vnést do něj doslova a do písmene radost.

Jednočlenný projekt ze Severní Karolíny vznikl v roce 2021, Onward je jeho první dlouhohrající album. I předešlé kratší nahrávky se inspirovaly Středozemí, šlo ale o přímočarý, agresivní atmosférický black. S Onward přichází obrat k melodickému blackgaze doplněnému o spoustu kláves a synthové elektroniky. Už od prvního tracku je jasné, že se Robertu Sanfordovi, který za Lammoth stojí, něco povedlo.

K blackgaze mám trochu rozpolcený vztah, baví mě kapely hrající dlouhé skladby mající blízko k atmosférickému blacku, u jiných, které nechci jmenovat, protože mě na stará kolena už nebaví hádat se v diskusích, se nemůžu přenést přes nablblost a divnou pseudomelodičnost. Blackgaze si pohrává s trochu jinými emocemi než na kterých black metal začínal a ne vždy to v mým očích zní dobře. Asi stárnu.

Lammoth každopádně vzal to nejpohádkovější z Tolkiena, příběh Samova poníka Vilíka (v originále Bill the Pony), a na albu Onward odvyprávěl jeho cestu začínající poté, co jej Sam musel opustit před branami Morie. Sice u desky nebrečím, jak někdo píše na Bandcampu, přesto nelze než smeknout nad propojením black metalových, resp. blackgazeových kytar, rozjuchaných kláves a chiptune prvků, aniž by se to celé se rozpadalo nebo znělo hloupě.

Všem, kteří ctí žánr natolik, že by Vilíkovu hlavu napíchli na kůl a vystavili na pódiu, to samozřejmě hloupě znít bude, pro všechny ostatní jde ale o nápaditou nahrávku, kde se black vedle očividné nadsázky a hry mísí až s dojetím a kupodivu to dopadá důstojně.