Abathovy ukolébavky (Abbath – Dread Reaver)

• Abbath – Dread Reaver
• 60 %
• Norsko
• black / speed
• 2022
• Bandcamp

Když jste členy legendární blackmetalové kapely, na kterou přísahají davy fanoušků, je nejlepší se rozhádat a kapelu tím pohřbít. Udělali to Gorgoroth, Negura Bunget a taky Immortal. U posledně jmenovaných je ale podle vyjádření ostatních členů celkem jasné, kdo na tom má největší zásluhu. Na usmíření to zatím nevypadá, a tak Abbath, nejznámější blackmetalová alpa, pokračuje už sedmým rokem sólově v eponymním projektu. 

Po prvním albu, kde na kytaru hostoval King a na bicí Creature, nabral tříčlenný ansámbl, se kterým funguje do dnešních dní. A zdá se, že se s Miou Wallace, Ole André Farstadem a Ukri Suvilehtem už slušně sehrál, a dohromady tak zvládají produkovat jakýsi standard. Novinka Dread Reaver je určitě lepší nahrávka než úmorně nudný Outsrider, po jehož vydání se sice Abbath stal legendou Argentiny, díky kvalitám desky to ale nebylo.

Dread Reaver má docela slušný drive a první čtyři skladby až po Myrmidona svými nápady udrží pozornost. Abbath tu beze změny pokračuje ve stylu, ve kterém se zabydlel na prvotině. Stylu tvořícímu jakousi light verzi Immortal, kde se potkává black a speed metal, a která může být po chuti i posluchačům, pro které jsou typické blackové nahrávky Immortal příliš vyhraněné. Širokému publiku jde vstříc i vypíglovaný zvuk, ze všech tří nahrávek určitě nejčistší a bohužel taky nejvíc sterilní. Určitá míra bordelu dodává černému kovu kouzlo, tady se ale postupně odhazuje všechno osobité.

S tím bych neměl až takový problém, na chleba (a rum) se musí vydělat, kdyby ale dokázala čtyřčlenná kapela nacpat do alba cokoli, co lze po přehrání udržet v hlavě. S pátou skladbou The Deep Unbound totiž deska upadá do totálního průměru, ze kterého ji, překvapivě, nedostane ani cover Metallicy Trapped Under Ice. Výsledek je sice menší uspávačka než Outsrider, ale pořád uspávačka. 

Nezbývá než se vrátit k první desce a nebo si zavzpomínat s Ababbathovými ukončeným projektem I a jeho bohužel jedinou deskou Beetween Two Worlds, která současnou tvorbu přesahuje o několik tříd.