Motorkáři z pekla (Khold – Svartsyn)
Nahoďte křiváka, nasaďte helmu z ghůlí lebky a protůrujte motorku tak, aby všem v ulici vypadly plomby. Norští blackmetaloví zabijáci Khold se po dlouhých osmi letech vrací s novým albem. A vrací se velkolepě a při plné síle.
Khold mají z hlediska kvality poměrně vyrovnanou diskografii, některé desky jako Hundre år gammal nebo Mørke gravers kammer jsou silnější, zatímco třeba Krek je trochu nevýrazný, nic ale není vyložený průšvih. Stylově se pak Khold celých dvacet dva let drží svého kopyta a mydlí svůj rytmicky rozpohybovaný black’n’roll,
aniž by někam zabloudili nebo jakkoli ubrali na intenzitě. Nemají problém střihnout si i rychlé, více blackové skladby, ostatně na minulé desce jich bylo dost, nejsilnější jsou ale jednoznačně v těch pomalejších, v nichž se naplno ukazuje talent motorkářů z pekla.
V tomto duchu se nese i novinka Svartsyn. Všechny ostatní skladby utíkají ve středním, “rockovém” tempu a všechny jsou skvělé, protože této polohy jsou Khold zkrátka mistry. A i v rámci ní dovedli přijít s něčím novým. Zatímco šlapavé Evig, Skarpretter nebo Dystopi jdou v duchu Khold, jak je známe, druhá Ødslet blod, pro mě vrchol celé nahrávky, je prodchnutá až disonantně působícím riffováním, které posouvá náladu ještě dál než jsme u kapely zvyklí. Kéž by takových tracků bylo ještě víc.
Poprvé také slyšíme opravdu robustní zvuk. Všechno to, co jsme obdivovali, tu je zpátky s dvojnásobnou silou. Nemění se ani atmosféra, Svartsyn je ostatně norský i švédský výraz pro pesimismus. S tím, že Khold jej stále dovedou zhudebnit tak, že přitom málem křepčíte extatickou radostí.