Stárneme spolu s Katatonií? (Katatonia – Sky Void of Stars)

• Katatonia – Sky Void of Stars
• 70 %
• Švédsko
• melodic doom / rock
• 2022
• Napalm Records
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Tomáš Kouřil

Katatonia si v devadesátých letech našla svoji polohu a dodnes u ní zůstala. Nejen vyprodaný pražský koncert v Roxy pak svědčí o tom, že má stále širokou a hlavně spokojenou fanouškovskou základnu. Máme nad tím ohrnovat nos?

Na Sky Void of Stars nás nečeká žádné překvapení, už po x-té jde o ten samý zvuk, náladu i celkový koncept. Rozdíl je pouze v tom, že oproti nevýrazným albům The Fall of Hearts a City Burials tu tentokrát máme výborné a takřka hitové skladby Austerity a Collosal Shade, a poté ještě dvě docela slušné – Opaline a Birds. Zbytek je bohužel generický. 

Samozřejmě, řemeslná úroveň Katatonie je natolik vysoká, že i průměrné skladby přesahují jiné podobné kapely o celé délky. Na druhou stranu nás ale pomalu vaří už deset let v jednom kotli jako žáby a my ne a ne vyskočit. 

Snad vlivem toho, že mám blíž ke čtyřicítce než ke třicítce, snad kvůli tomu, že testosteron se mi začíná nenávratně rozpouštět v tuku, ale nemám vůbec srdce se po kapele vozit. Ano, sentimentální ohlížení se za starými časy a fotrovské lpění na ikonách, na které se nešahá, dohnalo i mě. 

Pokud vás druhá půle alba přece jen až moc ukolébává, můžete si místo ní do playlistu (níže) čtverácky hodit třeba první půlku alba Night Is the New Day, a máte najednou skvělou desku, jaká se vyrovná vrcholnému The Great Cold Distance.