Simon Heath (Atrium Carceri, Cryo Chamber): „Vždycky mě pohlcovalo vytváření světů.“

Simon Heath stojí za známým dark ambientním labelem Cryo Chamber a především za projektem Atrium Carceri, se kterým nedávno vydal mimořádně vydařené album Forgotten Gods. Mimo to se ještě pustil do práce na paralelním vydavatelství Cryo Crypt zaměřeným na dungeon synth a nepřestává pracovat na vizuálech k albům svých i dalších projektů ze stáje CC. Na otázky týkající se nového alba i labelu odpovídal přes email…

Forgotten Gods vypráví skvělý příběh o podzemním světě pod našimi městy. Je založený na něčem konkrétním nebo jde o čistě abstraktní věc?

Všechno je to spojené s mými předchozími alby, kde je hlavním tématem náš svět jako iluze, zkonstruovaná, abychom zapomněli naše předchozí božství. Myslím, že dobrým místem, kde začít, je nejspíš moje první album Cellblock, které zkoumá tato témata v méně filozofické, přímočařejší cestě. Každé další album pak kus po kuse přidává.

Některé pasáže odkazují ke starším albům Atrium Carceri (například ke Codexu, ale i ke starším), jiné znějí úplně nově. Například výrazná skladba Subterrestial Threshold je něco, co vnímám jako nový prvek. Kde vzešel nápad na tento track?

Ano! Zvukově jsem chtěl přinést zpět něco ze staršího období, ale vyprodukovat to způsobem, který tehdy nebyl možný. Udělat to hutnější a těžší, aby se spojil současný a starší způsob tvorby.

Jak dlouho trvalo dát celé album dohromady? A jak těžké to bylo ve srovnání s předchozími?

Trvalo mi to pár let, často se vracím zpět. Nemám rád, když jsem po dokončení s hudbou moc emočně propojený. To může být pro někoho zvláštní, ale pomáhá mi to tolik na skladbách nelpět. Když nechám uplynout pár týdnů nebo měsíců a potom se ke skladbě vrátím, můžu ji posoudit bez zkreslení, které mám, když jsem na ní zrovna pracoval a kdy si myslím, že zní skvěle. Často skončím s dvojnásobnou délkou alba, pak začnu osekávat, až jsem na 50 % a nechám jen to nejlepší. Takovýto způsob kontroly kvality jsem se časem jako producent naučil. Hlídám si ego. Když si o sobě začnu moc myslet, neosekám tolik skladeb jako kdybych o nich přemýšlel pokorně, takže kvalita alb půjde dolů.

Forgotten Gods mi připadá jako mix více emocí – úžasu, fascinace, trochu strachu, zvědavosti. Jak moc při skládání přemýšlíš nad hudbou z hlediska emocí?

Dovedu být ponořený, soustředěný a taky hodně vizuální, takže často sedím se zavřenýma očima a vytvářím si v hlavě scénu, kterou pak rozpracuju v detailech podobně jako ve filmu Pokud se kamera soustředí na někoho, kdo mluví, znamená to, že by měly být vepředu vokály, ne ruchy v pozadí. Ty by naopak měly být v mixu vzadu. Když se kamera otáčí k jinému hlasu, měla by se změnit i pozice ruchu a podobně. Je to směs detailně rozepsaných poznámek, ale také imaginativní způsob práce – nejdříve vymyslím scény a pak je převedu do reálu. A co se týče emocí, pokud tam jsou, tak proto, aby vyjadřovaly koncept, ne proto, že mám takovou nebo jinou náladu

Album mi připadá jako číst poprvé dobrou scifi, jsi tím tak pohlcený, že kompletně zapomeneš na všechno ostatní a existuješ jen ve světě alba. Jak moc je pro tebe hudba formou eskapismu?

Hodně. Zajímá mě téměř každá umělecká forma, která mi dovolí se do ní ponořit. A pokud mi dovolí zavřít oči, abych si ji představil, ještě lépe. Myslím, že to je pro fanoušky dark ambientu docela běžné.

Mám rád dungeon synth, proto mě hodně zajímá label Cryo Crypt a projekt Mountain Realm. Jaký byl první impuls pro to začít s těmito projekty?

20 let jsem spolupracoval s Dark Fantasy Orc na projektu Za Frûmi, vytvořili jsme okolo 8 alb. Vždycky jsem byl hodně na atmosféru temné fantasy, dlouho jsem se tomu bokem věnoval, pro Cryo Chamber se to ale nikdy nehodilo. Mluvil jsem s pár přáteli – s Pärem z Aindulmedir, Sergeyem z Tales under the Oak a vznikl nápad začít s bočním labelem pro vydávání DS materiálu ode mě a mých přátel. Všechen má hodně filmový a vizuální fokus stejně jako u Cryo Chamber. Cíl je mít všechny projekty ze stejného fantasy světa, ale uvidíme, zda to bude do budoucna bude možné.

Když porovnáš skladání dark ambientu a dungeon synthu, jak moc je to propojené, je některý z žánru těžší nebo lehčí?

Pro mě je momentálně lehčí dungeon synth, protože tam není žádný tlak trumfnout starší alba tak, jako to cítím u Atrium Carceri a Sabled Sun. Když začínám nový projekt, je v tom o trochu víc svobody, proto také často spolupracuji s jinými autory.

Máš docela dost projektů, dva labely, jsi také autorem mnoha artworků. Jak je možné to všechno stíhat?

Vždycky mě naprosto pohlcovalo vytváření světů, být v textu, obrazu nebo hudbě. Můj problém není najít inspiraci, problém je vypnout a soustředit se zpět na realitu, takže zkrátka trávím hodně času tvorbou a spolupracováním s jinými lidmi na tvůrčích projektech.

Jako fanda tvých artworků a vizuálů se musím zeptat – můžeš jmenovat jeden nebo dva, které jsou tvoje oblíbené?

Napadá mě Cyberpunk Monorail Livestream on našem YouTube. Zabralo mi přes 100 hodin vytvořit ho a animovat, takže mi to přinejmenším připadá jako jedna z mých ambicióznějších prací.

Pozn: Cryo Chamber Monorail Stream momentálně není aktivní, jeho krátkou ukázku uvidíte tady. Grafickou tvorbu SH najdete na obalech mnoha alb, která vyšla pod hlavičkou Cryo Chamber a na webu Artstation.

Atrium Carceri Facebook

Atrium Carceri Instagram

Atrium Carceri Bandcamp

Cryo Chamber Facebook

Cryo Chamber Bandcamp

Cryo Chamber Instagram