(Syn – Villfarelse, Eitrin – Eitrin, Troll – Trolldom)
Debutní album Villfarelse anonymních muzikantů z norského Trondheimu sdružených pod názvem Syn zahřeje u srdce každého fanouška norského black metalu. Zvuk je řádně staromilský a drnčivý, bicí uhánějí v klasickém sypačkovém dusotu a do toho všeho blasfemický vokál s ozvěnou nesoucí se nad fjordy. Produkčně nahrávka vzdává hold norské škole pravého black metalu. Co trochu zamrzí, je jistá monotónnost jednotlivých kompozic a výraznější momenty, které by se vryly do paměti. Shodou okolností jsem album poslechl bezprostředně po klasickém albu Kampfar – Mellom Skogkledde Aaser z roku 1997, které v podobném nástrojovém setupu zabíjí i po 26 letech. To se o aktuálním album Villfarelse bohužel říci nedá. Syn jsou hráčsky sice zkušení muzikanti, ale nedokáží překvapit, natož ohromit. Obal alba zdobí malba od Theodora Kittelsena (1857-1914), jehož malby znáte z obálek kultovních Burzum, v tomto směru to víc pravé a norské to už být nemůže. Pokud tedy máte rádi starou školu a baví vás ranně devadesátková tvorba Ulver, Forgotten Woods nebo z aktuálnějších desek Vemod případně i Taake, nebudete nejspíš zklamáni.
Dvacetileté výročí labelu Debemur Morti se muzikanti z jejich stáje rozhodli oslavit vytvořením svébytné nahrávky. Má demonstrovat cestu, po které domovský label kráčí. Těmi muzikanty jsou Vindsval (Blut Aus Nord), který má na svědomí veškerou muziku, vokalistka Marion (Mütterlein) a vokalista Dehn Sora (Throane). Vzhledem k rozdělení rolí tak není překvapením, že hudebně máme co dočinění s typickou nahrávkou ve stylu Blut aus Nord i když ve více light a méně halucinogenní formě. Přesto však stále s naprosto jasně rozpoznatelným skladatelským rukopisem a zvukem. Hudební stránka nabízí tolik typické dysharmonické kytary a samplové víření a hučení, jakým své pojetí black metalu BAN již léta podkresluje. Jednotlivé skladby jsou propojeny temnými ambientními plochami, které se skvěle povedly a výborně spoluutvářejí atmosféru. Tím, co EITRIN zásadně odlišuje od BAN, je vokál Marion, který je hodně agresivní i dramatický, avšak nepříliš zkreslený. Její poloha se mi líbí a celé desce přidává na rozmanitosti nečekaně příjemným propojením dvou zdánlivě neslučitelných světů. Vokální podíl Sora vnímám spíš vzdáleně – v porovnání s Marion je poměrně upozaděný.
Jednotlivé skladby nesou jména smrtelných jedů a jejich krátké výstižné charakteristiky. Hned v úvodu tak máte možnost ochutnat RICIN – The bloody king of all poison nebo CYANIDE – A cracked dam. Nápadité lyrické téma do konceptu nahrávky skvěle pasuje. Fanoušci BAN určitě ochutnají a ti ostatní po požití buď podlehnou nebo zůstanou vůči jedům z dílny Vindsvala dále imunní.
Vracíme se nazpět do norských hvozdů a hor pokrytých sněhem. Z neprostupné mlhy vystupuje po dlouhých 13 letech od vydání posledního alba Troll. Projekt Nagashe známého zejména z působení v Dimmu Borgir a Covenant, resp. The Kovenant. V Dimmu Borgir coby baskytarista byl v době vydání kultovních alb Enthroned Darkness Triumphant a Spiritual Black Dimensions, a to se nesmazatelně propisuje i do aktuálního alba Trolldom. Jsou to totiž zejména typické devadesátkové klávesové rejstříky charakterizující aktuální zvuk Troll. Snad jen s tím rozdílem, že oproti starým deskám Dimmu Borgir je Troll přímočařejší a syrovější. Jinak ale zní, jakoby se psal rok 1999 – nereaguje na jakékoliv trendy nebo vývoj black metalu po roce 2000.
Autentický zvuk té doby je pozitivem, Troll nemá ambici zařazovat se po bok současným kapelám, které ač hrají black metal, mají všechny stejný nahypovaný metalcore zvuk a splívají do jednoho velkého nezajímavého chumlu.
Realizaci vydání obstaral skrze vlastní label Polypus Records jeden z členů aktuální sestavy a lze tak hovořit o self-release. V minulosti Troll vycházel pod Napalm Records a je tedy otázkou, co kapelu přimělo k opuštění věhlasné stáje a vydání se vlastní trnitou cestou.
Poslední dobou se zdá, že norská scéna propadá nostalgii a oživuje staré a osvědčené postupy. Bude-li to stačit, ukáže čas. Alespoň nějaký překvapivý prvek nebo progres by nahrávku více zatraktivnil, každopádně fanoušci norského symfonického black metalu si na své přijdou.
Do jeskyně se synťáky (Arthuros – Ultraromance, Umbría – Homecamer, Ulk – Restoration Magic, Tales Under the Oak – The Toad Folk)
Nejlepší CZ/SK alba roku 2022
Ďábel nikdy nepřestává (Tulus- Fandens kall)
About The Author
