Věčné zimní noci (Vemod – The Deepening)
Norským Vemod, za kterými hledejte bývalé i současné členy One Tail, One Head a Djevel, se v roce 2012 podařila velká věc. Vydali debutní album označované za jeden z nejlepších počinů v rámci syrového atmosférického black metalu vůbec. Získali tak početné loajální publikum roky oddaně čekající na pokračování. To přišlo až letos v podobě alba The Deepening.
Se kterým přišla změna. Od prvního okamžiku je tu zřetelný posun od syrového zvuku debutní nahrávky směrem k postrockovým kytarám, blackgaze a snovému oparu, jímž je nové album zahalené. Vemod od začátku sází na jemnější a melodičtější notu, evokující zejména ranou tvorbu Alcest nebo Les Discrets. Novinka tak celkově tíhne směrem k francouzské a romantičtější podobě postblacku a blackgaze, a vzdaluje se původnímu seversky chladnému zvuku, jakým se prezentovala na debutním Venter på stormene. Dvě tváře má i vokál – klasický black metalový křik střídá jemný éterický zpěv.
Atmosférická stránka desky funguje dobře, Vemod se daří kouzlit náladu dlouhých zimních nocí a chladného pocitu osamění. Nejlépe skladby fungují ve středních tempech, kdy do sebe vše zapadá a poslech příjemně uvolňuje. Naopak ruší nepochopitelně kostrbaté rychlé pasáže, které se spíše únavně táhnou, než aby fungovaly jako energický předěl a změnily tak dynamiku skladeb. Zajímavými basovými vyhrávkami Vemod hezky proplétají některé pasáže a ambientní plochy, kterých ale mohlo být napříč všemi skladbami více. Závěrečná a zároveň titulní skladba The Deepening je sice s délkou překračující 16 minut nejdelší, ale ne zdaleka tou nejlepší. Pomyslnými vrcholy jsou instrumentální Inn i lysende natt a Der guder dør.
Skalní fanoušci Vemod určitě zklamání nebudou, pro mě jako nezaujatého posluchače se jedná sice o důstojného, ale nepříliš výrazného následovníka žánrových leaderů Alcest nebo veteránu Agalloch, kteří se ale vydali stejnou cestou před zhruba 14 lety. Nabízí se tak otázka, jestli The Deepening nemělo vyjít o dekádu dříve.