Nestárnoucí oči i srdce (Madder Mortem – Old Eyes, New Heart)

• 80%
• Norsko
• Progressive metal
• 2024
• Dark Essence Records
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Juraj Hordubal

Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem kapel propojujících drsný metalový zvuk s kontrastujícím ženským vokálem. V mnoha případech je doprovází klišé operních vokálních kreací, teatrálnosti nebo levné lascivní provokace. Jednou z výjimek jsou norští Madder Mortem, jejichž jádrem jsou sourozenci Agnete (zpěv) a kytarista BP Kirkevaag. Zastřený, silný hlas Agnete je natolik unikátní, že se dávno stal jasným poznávacím znakem kapely. Ta po pětileté pauze od vydání posledního alba přichází s novinkou Old Eyes, New Heart. V průběhu nahrávání ale přišla velká rána v podobě úmrtí otce Agnete a BP, který kapelu aktivně podporoval od samého počátku. Album je tak i prostředkem a cestou k vyrovnání se s bolestnou ztrátou.

Madder Mortem na něm pokračují v linii předchozích desek a v rozsahu deseti skladeb servírují energický a sofistikovaný metal s dominantním prvkem v podobě Agnetina hlasu. Žánrově se pohybují na pomezí progresivního metalu, rocku, zabrousí i do akustických partů a nebojí se postupů až bluesových. Old Eyes, New Heart je tak v prvé řadě instrumentálně vyzrálou nahrávkou, za níž je slyšet třicet let skladatelských a hráčských zkušeností.

Madder Mortem jsou důslední i v řazení skladeb, jejichž rozmanitost nenechá posluchače upadnout do spánku a nenudí ani po opakovaných posleších. Trochu jen zamrzí vzácnost okamžiků, kdy prim převezmou pouze nástroje a vokál ustoupí výjimečnému instrumentálnímu momentu.

MM se jinak pohybují přesně na hraně, kde mohou přidat na líbivosti skladeb a zajistit si širší přízeň mainstreamu, a nebo dát více do popředí instrumentální stránku nahrávky a poprat se o publikum progresivního metalu, které oslovují i výjimečnou vokalistkou.

Pamatuji časy, kdy opakovaně hrávali na Brutal Assaultu a byli více vidět. V tuto chvíli se ale potýkají s malou pozorností publika, kdy jsou válcováni mainstreamovou konkurencí a kapelami více sázejícími na lehkou, případně levnou zábavu a pompézní živé prezentace. V tom vidím paralelu třeba s tuzemskými Dying Passion.

Je to škoda, věřím totiž, že si Madder Mortem najdou všechny své staré fanoušky a s novou deskou získají i ty nové.