Runatyr – rozhovor: „Nostalgie může fungovat jako únik“

Hrafnagud, stojící za projektem Runatyr, o kterém jsme psali minulý týden, odpovídá v krátkém rozhovoru po emailu na otázky ohledně vzniku alba, hudební inspirace a plánů do budoucna…

Album vnímám jako spojení old-school blacku a jeho novějších podob jako je postblack, blackgaze. Souzní to s tím, jak svou hudbu vidíš ty sám?

Ano, dalo by se říci, že jsou to riffy staré školy spojené se shoegazem 90. let a filmovými a videoherními soundtracky.

Přitom je deska zároveň hodně pestrá. Třeba takovou skladbu Trapped in Ice vnímám vyloženě jako odkaz na 80. léta. Vznikla tato pestrost, tato tvář desky víc spontánně nebo plánovaně?

Některé skladby jsou staré nápady, jiné jsou novější, ale podobu alba jsem plánoval. Nechtěl jsem se opírat o žádný konkrétní žánr, ale rozhodně jsem si vzal inspiraci z 80. let a 90. let. Trapped In Ice je poctou Peteru Steelovi a Type O Negative.

Atmosféra desky i jednotlivé hudební motivy, riffy jsou hodně silné. Jak dlouho ti trvá napsat jeden takový motiv nebo jednu skladbu?

Riffy vznikají docela rychle, ale u skladeb jako celku se to může drasticky lišit. Demo The Eternal City je minimálně 10 let staré, ale riffy a struktura zůstaly nedotčené. Pak jsou tracky, které se změnily k nepoznání, čímž vznikla bastardizovaná verze původního dema.

Album je výrazně melancholické, možná nostalgické, zároveň i snové. Hlavně ale dost svébytné a originální, takový mix emocí jsem dlouho neslyšel. Odráží se nálada alba z nějakého tvého konkrétního pocitu, zážitku nebo emoce?

Nostalgie může fungovat jako únik. Bývá pohodlná, ale může ji také být příliš mnoho a pak se cítíte beznadějně ohledně budoucnosti. Tím, že jsem vzal dema z doby mého mládí a znovu je nahrál, mi to tu dobu připomnělo. A to udalo albu tón. Snažil jsem se o hudbu, jakou by chtělo slyšet moje mladší já. Jako vykouzlit zapomenutou vzpomínku.

Plánuješ Runatyr dál vydávat pouze na streamovacích platformách nebo můžeme v budoucnu čekat vydání na nějakém nosiči?

Popravdě jsem se bál malé odezvy, toho, že album nikdo neuslyší a časem se ztratí. S reakcí, jaká je, teď fyzické vydání tohoto i budoucích alb zvažuju.

Chivalry is Dead je víc než silné, aby si zasloužilo propagaci od nějakého labelu, nad tím neuvažuješ?

Věnoval jsem tvorbě tolik času, že jsem popravdě na další věci už tolik nemyslel, ale ano, jsem otevřený spolupráci s labelem.

Máš už v plánu nějaké další nahrávky?

Tento rok vyjde split EP s Coven of the Swamp. A už jsou na cestě další dvě nahrávky, mají nahraná dema. Finální nahrávání začne během příštích měsíců.

Co se týče hudby, kterou posloucháš – jaké kapely tě nejvíce ovlivnily?

Abych jmenoval alespoň některé, měl jsem tabook Emperor, takže hraní jejich skladeb na kytaru byl ranní rituál. Type O Negative, jak jsem již zmínil, Boards of Canada, elektronické duo ze Skotska. Jejich hudba může bývá hodně melancholická a nostalgická. A pak Motorhead, hlavně bicí Phila Taylora a Lemmyho basa.