Radioaktivní spad a umělé vzpomínky (In Quantum – Memory 417)

• In Quantum – Memory 417
• 80 %
• USA / Švédsko
• atmospheric / electronic / dark ambient
• 2019
• Cryo Chamber
• Bandcamp
• Instagram
• Recenzuje: Tomáš Kouřil

Jaro 2074. Někteří říkají, že staré časy byly jiné. Před kybernetikou a transhumanistickou revolucí. Předtím než si megakorporace koupily nás, naše národy, naše naděje a sny. Lidi tenkrát nežili, nepracovali, nejedli a nespali v nekonečných megakorporátních arkologiích sahajících do oblak. Dnes to tak mají jen privilegovaní.

In Quantum – Memory 417 pomocí dark ambientu, dronových ploch a místy až filmové atmosféry vypráví příběh o kyberneticky vylepšených lidech s upravenou DNA a uměle vloženými vzpomínkami. Lidmi přizpůsobenými tak, aby mohli pracovat a žít v Sektoru 417, karanténní, radiací zamořené zóně, kde se nachází filtrační systémy, výroba energie a odpadní systém pro Mega-Město. 

In Quantum, jednočlenný projekt Erica Petersona osloví fanoušky Dahlia Tear i nedávno recenzovaného projekt Beyond The Ghost. Nálepka dark ambient je tu příliš úzká, jde o komplexní elektronicko-atmosférický soundtrack. A zatímco tvorba Dahlia Tear zní trochu uměle, Petersonovi se podařilo vytvořit zvukový svět, který, ač kompletně elektronický, působí uvěřitelně a dokonce z něj i cosi dýchá. Byť je to spadem zamořený vzduch robo-lidského ghetta. A pokud se necháváte pohlcovat cyberpunkem a post-apo tématikou, nemůžete jej než milovat. 

Stejně jako je cyberpunk fůzí mnoha různých motivů, se i v Memory 417 potkává lecjaká elektronika a vytváří okno do budoucnosti, v níž technologie získala nadvládu nad přírodou. A zatímco se o totéž snaží mnoho autorů dark ambientu a ve své snaze zůstávají na půli cesty, Memory 417 oslňuje svojí plastičností a zároveň i lehkostí. Lehkostí s jakou nám předkládá obrazy absolutního zmaru. Skočme do něj.