Masáž ostnatým drátem namočeným do asfaltu (Decoherence – System I)

• Decoherence – System I
• 85 %
• Anglie
• post industrial black
• 2021
• Sentient Ruin Laboratories
• Bandcamp

Spousta kapel dnes pojmenovává skladby slovy jako Hyperdimensional Oblivion, Transgalactic Omnipotent Void, obaly se jim hemží filozoficko-okultními čmáranicemi, a přitom zní jako mlácení kýblem do vrat. Jsou však i takové, které si velkohubá pojmenování můžou více než dovolit, ve výsledku je ale tolik nepotřebují. Samotná jejich tvorba natolik předbíhá snahu zachytit něco slovem, že názvy jsou pak opravdu jen doplňkem. Takové kapely správně volí cestu minimalismu, který ve spojení se silnou hudbou funguje zdaleka nejlépe.

Více než kde jinde to platí u Decoherence, anglické kapely vydávající u Sentient Ruin Laboratories, labelu, kde najdeme i Plague Organ, kteří úplně opustili všechny obvyklé cesty, jakými se dělá metal.

System I je kompilace sestavená ze tří nahrávek vydaných v roce 2020 – dvou EP Nucleosynthesis a Formulation and Solution, a singlu Dichotomic Observables. V závěru je přidaný ještě cover Killing Joke The Wait. Nejde však jen o obyčejný kompilát bez přidané hodnoty, všechny skladby jsou nově zremasterované a opatřené skvostným přebalem. Pokud jste neslyšeli vynikající album Unitarity z roku 2020, je i System I vhodnou branou do světa Decoherence.

Nejvýstižněji jej lze popsat popsat jako post industrial black. Není tu však žádná podobnost s kapelami typu Aborym, Neo Inferno 262 a dalšími, které hrají klasicky laděný industriální black metal přeplněný syntezátory a všemožnými samply. U Decoherence se pohybujeme v nejchaotičtějších momentech Blut Aus Nord, které dostaly steroidovou injekci, polibek od Darkspace a poskočily v čase o dvacet let dopřed. Dojem industriálna je zde vytvářený celkovým pojetím a především samotným zvukem. Zaprvé jde o nepolevující nápor – prakticky celá deska je jeden nekončící lomoz, který skoro nezastaví a neustále, do vás v jednom tempu bicích buší. Kytary nevytvářejí melodie, ale kakofonii, která je však velmi pečlivě řízená a vymyšlená. Po několika posleších objevíte genialitu a obrovské množství nápadů, některé skladby jako např. Dimensional Witness zafungují i napoprvé. Druhý prvek vytvářející industriálně-kosmickou-transcendentní whatever atmosféru je originální zvuk. Kapela přizpůsobila veškeré nazvučení, kytary, bicí a noisově pojatou elektroniku celkovému konceptu, u něhož nikde neobdivujeme žádná sóla, ale necháváme se jím pohltit a zároveň si obrovsky užíváme jeho postupné rozklíčovávání.

To je samozřejmě možné jen do určité míry. Decoherence si zachovávají velkou míru nepřístupnosti a neuchopitelnosti, která však obrovsky přitahuje. Monolitičnost a strohost přebalu geniálně a přitom nenápadně navozuje na nahrávku, do níž se dá jen skočit po hlavě a nechat se zničit.