Rytířství je mrtvé, bardové ale zůstávají (Runatyr – Chivalry Is Dead)

• Runatyr – Chivalry Is Dead
• 90 %
• Skotsko
• atmospheric black / postblack / blackgaze
• 2025
• Season of Mist
• Bandcamp
• Facebook
• Instagram
• Recenzuje: Tomáš Kouřil

V záplavě průměrných kapel zahlcujícících streamovací platformy se skrývají zprvu nenápadné klenoty s velkým autorským vkladem. K takovým patří i Runatyr, jednočlenný skotský projekt multiinstrumentalisty a vokalisty, který si říká Hrafnagud. (Jedno ze jmen Odina, která znamená havraní bůh). 

Svoji prvotinu nazval melancholicky Rytířskost je mrtvá, a právě melancholie, stesk po něčem ztraceném, je jejím nejsilnějším motivem. Jak intenzivně a v kolika odstínech ji album dovede zhmotnit, jsem v prvé chvíli až nevěřil. Atmosféricko / melodický postblack / blackgaze s mírně zastřeným zvukem vyniká celkovou atmosférou, riffy, melodiemi, prací s kytarovými efekty, klávesami i nenásilným propojením dvou stylů a tváří. 

Album má zároveň old school a post rozměr, spojuje svět minulosti a současnosti, které tu splývají v jeden. Nepolapitelná, zasněná atmosféra tvořená dlouhým blackgazovým riffováním se pojí s blackovou, především díky vokálu poměrně syrovou stránkou. Naprosto mimořádný je hlavně skladatelský rozměr. Prakticky všechny tracky jsou nadprůměrné, Eclipse, Chivalry Is Dead, Terminus a The Eternal City pak naprosto dokonalé husí kůži vyvolávající skladby. Mnoha opakovanými poslechy navíc neslábnou, naopak.

Spousta blackgazových kapel natahuje riffy do neúnosných délek. Zde se všeho užívá střídmě a vše slouží dotaženému konceptu.Chivalry Is Dead je především snové, ale nedojímá se, zůstává kompaktním albem, které svůj potenciál nerozmělňuje. Výsledkem je, že třeba necelých pět minut dlouhá skladba Terminus strká do kapsy všechno, co jsem za poslední dva roky v podobných žánrech slyšel. Hned následující osmdesátková heavy veselice Trapped in Ice by jinde působila směšně, tady jde o skvělé ozvláštnění.

Rytířství je možná mrtvé, bardové ale zůstávají. Neuvěřitelné album.