Majestát doomové elegie (Somnus Aeternus – A Nightmare Lit by a Dying Star)

• 90 %
• Česká republika
• doom metal
• 2023
• Vlastní náklad – online
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Tomáš Kouřil

Oč příjemnější byla zpráva, že Somnus Aeternus vydávají novou nahrávku, o to smutnější bylo následné zjištění, že jde o album poslední. Labutí píseň, kterou se kapela loučí. Dle vlastních slov bylo během nahrávání A Nightmare Lit by a Dying Star jasné, že důvody pro dřívější skončení přetrvávají, a tak se rozhodli nahrát album a následně kapelu nadobro uspat. Co je k takovému kroku vedlo můžeme jen spekulovat, pravdou ale je, že si Somnus Aeternus zasloužili víc pozornosti, než se jim během jejich existence dostávalo. Tak či tak, odchází ze scény v nejlepší formě. A Nightmare Lit by a Dying Star je skladatelsky nejvyspělejší kus, který natočili.

I když jde o pohrobek, paradoxně nikdy předtím nezněla hudba Somnus tak živě. Album díky bezchybnému a mohutnému zvuku působí silně jako nikdy předtím. Velkolepost a po stránce produkce naprostá profesionalita je slyšet na první dobrou, zdaleka ale nejde o to jediné, čím deska zaujme. Brněnská čtveřice nejen, že ovládá hudební řemeslo, ale především svůj žánr. Deska tak nadchne jednak technicky zajímavým riffováním, ale hlavně mnoha silnými motivy a hlavně atmosférou nabitou emocemi. 

Zadumanost, smutek, vztek, ale zatím vším i nadhled a odstup, který nahrávku posouvá dál za běžné doom metalové depresanství. I když přidají na tempu jako např. na konci The Beauty of Mankind a nebo se se dostanou až do blackmetalových poloh jako v závěru The Baneful Choir, nikdy neztrácejí vyrovnanost a jakousi těžko popsatelnou důstojnost. S ledovým klidem procházejí různými polohami, co jich jenom doom, death nebo black skýtá, nikdy přitom ale neztrácí svou vlastní tvář. 

Somnus Aeternus sekají jeden chytlavý motiv za druhým, rozvibrovávají stěny i ušní bubínky, nechají vás ale taky až slastně meditovat a užívat si nádherné atmosféry. Těžko si během podzimu poslechnout příhodnější věc než právě A Nightmare Lit by a Dying Star. 

Už dlouho jsem neslyšel českou desku, která by zněla tak naléhavě a nenuceně zároveň.

Somnus sice končí, mohli by se ale vrátit na pódium aspoň proto, aby si převzali cenu za nejlepší metalové album roku.